Giselle vtančila na jeviště Státní opery
reportáže
Balet Giselle mělo v Praze naposledy na repertoáru Národní divadlo (od roku 2004, staženo bez oficiální derniéry). Verze Státní opery navazuje spíš na předchozí linii zastoupenou slavným nastudováním Jiřího Blažka, které sice vzniklo už v roce 1969, ale v obnovené podobě je diváci vídali v devadesátých letech. Příběh o venkovské dívce, která se zamiluje do šlechtice přestrojeného za prostého chlapce, zemře žalem, když se dozví pravdu, a po smrti se promění ve vílu, aby nakonec svému milému zachránila život, je prototypem romantické tragické lásky a Giselle je prototypem romantického baletu. Není však prvním romantickým baletem, tou byla Sylfida v roce 1832. Giselle se zrodila o devět let později ze spolupráce kritika a básníka Théophila Gautiera, libretisty Julese Saint-Georgese, skladatele Aldolpha Ch. Adama a choreografů Jeana Coralliho a Julese Perraulta. Jako se Sylfida stala životní rolí proslulé tanečnice Marie Taglioni, tak se Giselle stala osudem neméně slavné Carlotty Grisi a je stále jednou ze stěžejních rolí klasického repertoáru.
V inscenaci SOP dnes zůstává zachováno vše, co Giselle v osmdesátých letech předminulého století získala úpravami Mária Petipy v Petrohradě (a co od ní také divák očekává). První polovina představení neplyne však ještě tak hladce. Mnoho pantomimických scén je spíše hráno než prožíváno, včetně scény šílenství Giselle, ale příjemně působí jednoduché formace sborů i prosvětlená prostorná scéna dodržující úzus rozmístění staveb i rekvizit, se siluetou hradu na horizontu. Mnohdy by celkové atmosféře pomohlo i dynamičtější zapojení orchestru.
V roli Giselle se na premiéře představila Zuzana Hvízdalová, jako vévoda Albert tančil Michal Krčmář. Oba vkládají do rolí všechny své schopnosti, zejména u Michala Krčmáře je stále vidět stoupající tendenci. Nejpovedenějším místem prvního jednání se z diváckého hlediska stal svatební pár, oblíbené pas de deux s dějem vlastně nijak nesouvisející, ale přinášející tanečníkům vždy výzvu. Ve dvojici Daria Lazucova a Vaeceslav Burlac na sebe jednoznačně strhl pozornost tanečník, a to jak zcela jistými mnohočetnými piruetami, tak přesným batýrováním ve skocích a vůbec celkovou suverenitou projevu, která některým tanečníkům ještě chybí. Hilariona, nešťastného nápadníka Giselle, který je obětí vlastní žárlivosti, ztvárnil Richard Hlinka. Všichni tři hlavní představitelé rozvinuli své schopnosti naplno až ve druhém jednání.
Do „bílé“ části baletu byly zapojeny studentky nejvyšších ročníků konzervatoře, proto se na jevišti také mohlo objevit 24 vil – a dokonale synchronizovaných. Magicky působí tradiční kruhové formace uzavírající se kolem obětí lesních vil, Hilariona a vévody. Práce sboru byla skutečně na vysoké úrovni a k romantickému dojmu přispěly i tradiční kostýmy Josefa Jelínka s bohatými sukněmi. Královnou vil a nekorunovanou královnou premiérového večera byla Rebecca King, která strhla obecenstvo svým charismatem již při prvním výstupu na jeviště, sebejistá technicky i výrazově (v programu je uváděna jako jedna z alternací titulní role). Také hlavní pár se ve druhém jednání předvedl v dobrém světle, i zde však mnohem více vynikal Krčmář. Snivou i ponurou atmosféru dokreslovaly opět realisticky, ale vkusně provedené kulisy temného lesa (scéna Martin Černý). Pouze orchestr podával po celou dobu představení výkon poněkud kolísavý.
Giselle byla pro Státní operu bezpochyby správným krokem. Nabízí divákům výpravný romantický kus, který potěší ty, kteří do divadla chodí obdivovat osvědčené tituly, a tanečníci v ní získávají možnost technického růstu, která není zanedbatelná. Ačkoli ne všechny výkony třeba zpočátku splňují očekávání, je právě takovýto balet dobrou motivací pro další rozvoj. Proto si můžeme jen přát, aby další představení byla vždy provedena o trochu lépe a nikdo z těch, kteří se na nich podílejí, nepolevoval v úsilí, ačkoli v SOP stále panuje atmosféra nejistoty. Psáno z premiéry 7. dubna 2011, Státní opera Praha. Foto © Státní opera Praha
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 39 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 41 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 42 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 43 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 57 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 59 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?