Jarní festival Aerowaves se rozvlnil…

Jarní festival Aerowaves se rozvlnil…

Jarní festival Aerowaves se rozvlnil…

V Plzni se 22. dubna 2016 naplno rozběhl šestý ročník festivalu Spring Forward pořádaný v rámci projektu Aerowaves, který již dvacet let otevírá možnosti prezentace začínajícím choreografům z celé Evropy. Tato akce se do České republiky dostala vůbec poprvé, a protože s ní zároveň probíhá i Česká taneční platforma (ČTP), přilákala dvě stě čtyřicet zahraničních hostů. Ti využili možnost vidět, hodnotit a vybírat nejen z kolekce devatenácti děl Spring Forward, ale i z nabídky domácí přehlídky ČTP. Ale vraťme se k dění v Plzni, kam spolupořadatel Aerowaves Tanec Praha vypravil dva plné autobusy odborníků, novinářů a zájemců, kteří nějakým způsobem tanci propadli. Míšení angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a dalších jazyků (v autobuse byly rozdávány visačky i hostům z Tchaj-wanu) ve mně vyvolalo asociace jedoucí babylonské věže. Tanec je ale umění, kde neexistují jazykové bariéry, hranice. Rozumět tanci se tak zdá snadné. Hodnotit ho a psát o něm ale už tak jednoduché není, a proto na „Jarním předvoji“ dostávají příležitost i ti, kteří o tanci začínají psát. Letos jich bylo vybráno dvacet a jejich práce, recenze psané bezprostředně po představeních, jsou podrobeny kritickému pohledu supervizorů. Jak ukázal již úvodní den, mohou o sto šest ťukat do klávesnic svých notebooků a mají o čem přemýšlet. Mezinárodní porota vybírala pro letošní finální přehlídku z pěti set devíti děl a v Plzni jich tak zhlédneme devatenáct. Na co se jury soustředí a o čem se diskutuje, už před pár dny Tanečním aktualitám prozradila členka poroty Suzy Blok (umělecká ředitelka Dansmakers Amsterdam). Dílo by mělo něco sdělovat, zaujmout, porota hodnotí taneční zručnost a umělecký koncept (více zde). A jaké jsou mé dojmy z prvního dne konání Spring Forward? Prostě rozličné, stejně jako představené choreografie, o nichž přinášíme čerstvé zprávy. Zabaleno v papíru Tři tanečnice se schovávají pod papír, jejich těla tak z něho dělají zvlněnou krajinu. Skrytá v šustivé materii vytvářejí skulptury, které se rozpouštějí. Tanečnice se v představení AllThatICanBe do papíru noří, vylézají z něho, vystrkují části těl, mačkají ho a tisknou ho ke svému trupu. Bílý papír kontrastuje s černými, krátkými šaty, černými ponožkami. Jak se ukazuje, musí se potýkat se třemi papírovými vrstvami, jejichž odtržením od podlahy vznikají jinak zmačkané struktury (připomněla se mi skvostná inscenace Philippa Gentyho Voyageur immobile, kde je práce s papírem rozvíjena do nádherných obrazů a podobenství). Tančí v tichu či je doprovází elektronická hudba. Zahlédneme několik originálních momentů – vzájemně propletených paží, kanonicky rozvedeného pohybu, gest. Bohužel je interpretky více nerozvíjí, vracejí se k variacím a reflektují současný tanec jako tok pohybu s proměnlivými pohybovými kvalitami, které ve výsledku působí jako tok spontánní tělesné energie. V závěru nesou nad hlavami nachově nasvícený papír, připomíná květ růže, s níž pomalu krouží a odkládají ji na zem. Jejich vystoupení mělo být o hledání pravdy a celistvosti, ale dohledat v něm avizované matení obsesivními myšlenkami, potlačení vědění a racionálního uvažování se mi nepodařilo. Julia Blokhina, Xenia Burmistrova a Ljubov Perova z ruského Krasnodaru se ukázaly jako schopné interpretky, jejichž těla vytvářela dojemné momenty, ale do sdílnějších rovin se neponořila.   Klid střídá nervozita Po pěším přesunu z prostor bývalého depa dopravního podniku, v roce 2015 upraveného jako prostor pro umělecká setkávání, jsme dorazili do budovy Nového divadla. Plzeň díky svému jmenování v roce 2015 evropským hlavním městem kultury využila této nominace, a tak divadelní soubory nyní mají moderní prostory s vybaveným zázemím. Čelní stranu obdélníkového půdorysu budovy tvoří stěna s velkými otvory (jako do ementálu), za nimiž se skrývá vchod do divadla. V něm se uvedla v rámci Spring Forward Yasmine Hugonnet se svým Arts Mouvementés / Le Récital des Postures. Performerka zůstala skutečně věrna názvu, a tak se před námi na bílém baletizolu a horizontu představuje v nejrozličnějších tělesných polohách. Zprvu oděna do šedých legín a černého trička přechází z jedné pózy do druhé, ovšem nejsou to pózy ledajaké. Její tělo vypadá jako socha zasazená v prázdnotě a působí až nelidsky. Jako hmota, jež se suše tvaruje do všelijakých tvarů – zpomaleně za naprostého ticha, nerušeně, stoicky, bez zábran a studu. Hugonnet se totiž po chvíli svléká a dále se zabývá strukturováním svého štíhlého, nahého těla. Nevzbuzuje však erotické dráždění, její fyzičnost působí chladně, bezpohlavně a tělo tu vypadá jako flexibilní hmota bez emocí, jež se přenášejí do nabízených tvarů, vybízejících k představám, které jim dáme. Hned po tomto třicetiminutovém poklidném sólu navozuje zcela jinou atmosféru bruselský soubor Marrafa vzw s Home. Jeho neklidné těkání, průřezy těl prostorem, prudké pády na zem vyvolávají zvláštní chvění, plné cholerické nervozity. Pětice bruselských tanečníků rozvibruje prostor kolem sebe, škubavé pohyby střídá krátké zastavení, aby se vzápětí těla opět rozvibrovala do neurotických tiků. Žádná plynulost, jen výrazné impulzy, které ovládají těla i jedenácti hostujících českých tanečníků, kteří se během dvou dnů zdařile připravili na své vstupy. Infantilní lezení A opět kráčíme již setmělou Plzní zpět do DEPA2015. Čeká nás hodování na rautu a po něm poslední páteční produkce, kterou se svou skupinou Cube představují rakouský tanečník Christian Ubl a rodačka z Austrálie, tanečnice a choreografka aktuálně působící jako ředitelka švýcarského souboru Ornithorynque Kylie Walters. Jejich společný projekt Au se odehrává na scéně zalité žlutým světlem. Walters každou svou větu vzápětí doprovodí jednoduchým pohybem, přichází hudebník a posléze i Ubl v černém fraku. Tanečníci krouží v rytmu valčíku, narušovaném partnerčiným bujarým křepčením. Pomalu jeden od druhého přebírají pohyby a gesta, tančí spolu a nalaďují se na sebe navzájem. Později se k nim přidává i Seb Martel, který je do této chvíle doprovázel na citeru, všichni náruživě pleskají do stehen a společně si u mikrofonů prozpěvují. Jejich dílko má být studií, co pro nás znamená „jinde“, zřetelně se v něm rýsují specifika jejich kulturně-sociálních kořenů, pohrávají si s nimi v trochu křečovité nadsázce, více naivní nežli sofistikovaně. Představení Au uzavřelo úvodní den Spring Forward, kde jsme mohli sledovat rozličné produkce, které jsou ukázkou diverzity hledání a nacházení forem současného tance. A je na nás, co si z uvedených děl odneseme. Pro mě byl nepřehlédnutelný entuziasmus, který do svých prací tvůrci vložili a který nakonec rozhýbal a rozvlnil první festivalový den jarní sekce Aerowaves.   Psáno z festivalového dění 22. dubna 2016, Plzeň.   Aerowaves Spring Forward AllThatICanBe Choreografie: Oleg Stepanov a Alexey Torgunakov
Light design: Oleg Stepanov a Igor Fomin
Hudba: Dag Rosenqvist & Rutger Zuyderlvelt, Evgeniy Fomin a Oleg Stepanov
  Arts Mouvementés / Le Récital des Postures
Choreografie: Yasmine Hugonnet
Light design: Dominique Dardant
Kostýmy: Scilla Ilardo Home Režie, choreografie a hudba: Luís Marrafa
Light design: Horácio Fernandes a Luís Marrafa
  Au Choreografie: Christian Ubl a Kylie Walters
Light design: Jean Bastien Nehr
Kostýmy: Aline Courvoisier

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: