
V Kasprzykově osobité koncepci jde samozřejmě o podchycení talentů – sám je po několik desetiletí jedním z mála aktivních slovenských mimů, po léta vede soubor pantomimy, ale rovněž se stará o obohacení vnitřního života mládeže a pěstování kulturních návyků. To je snaha, která dalece významně přerůstá vlastní poslání pantomimického festivalu. V tomto úsilí podporovalo jeho snahy čtrnáct vybraných lektorů – většinou zkušených pedagogů z Čech a Slovenska, kteří si při tak velkém množství uchazečů na svých lekcích opravdu neodpočinuli. Nejcennější odměnou jim nepochybně byly nejen soustředěná snaha studentů, ale i temperamentní a srdečné vztahy všech účastníků. Festival závěrem vyústil v soutěžní přehlídku o co nejlepší improvizovaný dramatický výstup na náhodně vylosované téma. Z toho jasně vyplývá, že byl oproti minulému, jubilejnímu dvacátému, ročníku ten letošní soustředěn ponejvíce k otázkám výchovy mladé generace a její průpravy pro vstup do světa pohybového divadla. Tvář festivalu dotvářela jako ostatně vždy večerní představení, na kterých tradičně vystoupili Miroslav Kasprzyk, studenti katedry pantomimy pražské HAMU a profesionální skupiny z Itálie a Polska. Uskutečnila se též přednáška o mladých slovenských adeptech mimického umění tvořících v Praze.



Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií