Třicátý druhý ročník festivalu Mezinárodní týdny tance zahájilo v Divadle na Vinohradech představení Junior gala, na kterém se prezentovala tři taneční uskupení z Prahy a Mnichova doplněná sólisty Pražského komorního baletu. Z českých souborů vystoupily Bohemia Balet a Balet Praha Junior, tedy ansámbly, které existují pod hlavičkami Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a Tanečního centra Praha, konzervatoře–gymnázia. Hosté z mnichovského Bayerisches Junior Ballett München naopak spadají pod správu profesionálního souboru Bayerisches Staatsballett. Večer věnovali mladí tanečníci bývalému uměleckému vedoucímu a choreografovi skupiny moderního tance VUS UK Františku Pokornému, který v nedávné době oslavil pětaosmdesáté narozeniny. Nejen oslavenec tak mohl během večera sledovat práci začínajících tvůrců (Šimon Kubáň, Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát), etablovaných choreografů (Hana Litterová, Richard Siegal a Kevin Durwael) i choreografického velikána Nacha Duata.   Začínající tvůrci i choreografická hvězda Mnichovský juniorský soubor vedený Ivanem Liškou se pražskému publiku představil ve třech rozličných dílech. V úvodním kvartetu Richarda Siegala 3 Preludes na hudbu George Gershwina mohli diváci rozpoznat řadu odkazů na les années folles, avšak bláznivá a spontánní energie oněch dob se na diváky nepřenesla. Přesvědčivý výkon tanečníci podali v Jardi Tancat (Zapovězená zahrada) z roku 1983 od Nacha Duata. Tklivé i dynamické tóny katalánských lidových písní roztančily tři páry, které naplno předvedly své interpretační kvality. Do třetice vystoupili mnichovští v nedávno premiérovaném díle Tzar Wants to Sleep (Car chce spát) autorského dua Pechar–Vinklát. Dílo odkazuje na satirickou komedii Poručík Kijé (v USA známé jako Tzar Wants to Sleep) natočenou v sovětském Rusku v roce 1934 s hudebním doprovodem Sergeje Prokofjeva. Příběh podle novely Yuriho Tynyanova o pedantském carovi a vymyšleném poručíkovi Kijé paroduje diktátorské praktiky vojenského prostředí za carského režimu. Z kompozičního hlediska se v díle objevily zajímavé momenty choreografického zacházení se sborem, ale celkově vyvolalo dojem humorné parodie bez vyššího uměleckého záměru. Tvůrci nejspíš chtěli upozornit na současné diktátorské manýry, kterých jsme svědky od Bílého domu po Kreml. Nejsem si ale jistá, zda jim látka Poručíka Kijé poskytla to správné východisko.   Známá produkce tuzemské provenience Z našich souborů se večera účastnil Bohemia Balet s tanečním ztvárněním známého dramatu Federica Garcíi Lorcy Dům Bernardy Alby. Tragický námět převedla do taneční podoby Hana Litterová a dala tak interpretům možnost vyzkoušet své výrazové schopnosti, když museli vyjádřit panický strach z blízké osoby i probouzející se dívčí koketerii. Přesvědčivým ztvárněním despotické doni Bernardy na sebe upozornil Samuel Štulpa. Z tvorby Baletu Praha Junior byla divákům představena díla Kevina Durwaela a Šimona Kubáně. Prvně jmenovaný použil několik ikonických skladeb z Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovského, aby je namísto klasické taneční techniky konfrontoval se současným pohybovým slovníkem. Můžeme ale polemizovat s tím, zda byla choreografie opravdu „symbolickým smířením mezi klasikou a modernou, na které jsme čekali celé 20. století“, jak se píše v programu. Je známo, že mnozí tvůrci už k látce nejznámějšího baletu autorsky přistupovali a oprostili se od zažitého klasického kánonu, např. Mats Ek (1987), Matthew Bourne (1995) nebo Jean-Christophe Maillot (2011). V energicky koncentrovaném duetu Opus 13 použil Šimon Kubáň ponurou skladbu Maxe Richtera This bitter earth. Tesknou hudbu i temně laděné scény postavil choreograf do kontrastu se zlatými listy, které oddaně následovaly prostorovou trajektorii určenou pohyby tanečníků. V závěru je nutné zdůraznit záslužnost těchto juniorských uskupení, jejichž prostřednictvím dostávají mladí tanečníci příležitost „vyzrát“ a nabýt jevištní zkušenosti, tolik potřebné pro jejich další profesionální vývoj. Z množství technických a výrazových požadavků, které jsou na ně kladeny, by ale nemělo zapadnout sdělení, které k mladým tanečníkům v úvodu večera pronesl František Pokorný, a sice že „je důležité o pohybu i přemýšlet“. Psáno z představení 15. dubna 2018, Divadlo na Vinohradech. 3 Preludes (Bayerisches Junior Ballett München)
Choreografie: Richard Siegal
Hudba: George Gershwin
Kostýmy: Susanne Stehle
Premiéra: 27. listopadu 2016

Dům Bernardy Alby (Bohemia Balet)
Choreografie: Hana Litterová
Asistentka choreografie: Alena Drápalíková
Hudba: hudební koláž
Kostýmy: Hana Litterová
Premiéra: 4. listopadu 2017

Jardi Tancat (Bayerisches Junior Ballett München)
Choreografie: Nacho Duato
Hudba: Maria del Mar Bonet
Kostýmy: Nacho Duato
Světla: Nicholas Fischtel
Premiéra: 19. prosince 1983

(S)witch Lake – fragment (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet)
Choreografie: Kevin Durwael
Asistentka choreografie: Linda Svidró
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Světelný design: Linda Svidró
Premiéra: 25. září 2016

Opus 13 (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet)
Choreografie: Šimon Kubáň
Asistenti choreografie: Jaroslava Janečková, Viktor Svidró
Hudba: Max Richter
Kostýmy: Šimon Kubáň, Jaroslava Janečková
Scéna a světelný design: Šimon Kubáň
Premiéra: 13. listopadu 2017

Tzar Wants to Sleep (Bayerisches Junior Ballett München)
Choreografie: Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát
Hudba: Sergej Prokofjev
Kostýmy: Pavel Knolle
Premiéra: 19. listopadu 2017