Příroda je mocná čarodějka, nepříznivá předpověď počasí donutila i letos organizační tým k přehodnocení původních plánů. Část dění zamýšleného do venkovního prostranství pivovarského dvora na zámku a dalších prostor se preventivně přesunula do místního kulturního domu, diváci byli v případě deště a chladu během venkovních událostí opečováváni horkým čajem, dekami a pláštěnkami. Pořadatelé tak prokázali adaptabilitu, nicméně k té byli příležitostně „donuceni“ i přihlížející, neboť například intimní, tichá, pomalá jídelní ceremonie Camille Mutel Já ne byla v kulturním domě v programu orámována živějšími, hlučnějšími hudebními koncerty, a dokonce v průběhu doprovázena nezamýšlenými rytmy z přilehlé diskotéky. Kromě zámeckých prostor (freskový a oválný sál, ovocný sad a sádky) se odehrával kulturní program i v nedalekém lese a na louce na Zelené hoře.
Já jsem si svůj víkendový festivalový drink namíchala z mixu současného tance a nového cirkusu. Zapomenout na ruch velkoměsta, ze kterého jsem do Žďáru vlakem přijela, mi pomohla performativní procházka, kterou připravila Zden Brungot Svíteková z Ostružiny ve spolupráci se SVUNG Research Group. Kráčej kroky kamenů začínalo na zámku, cestou do lesa jsem se spolu s ostatními dle instrukcí na cedulích pokoušela postupně odpoutat od civilizačních audiovizuálních vjemů, od zvuků zvířectva i rostlinstva, vnímat okolí svou kůží. V rukou jsme třímali kamenného společníka, průvodce, se kterým jsme se měli vzájemně poznat a poskytnout mu azyl na těle, zatímco jsme se společně protahovali, procházeli pozadu kamenným chodníčkem či stoupali poslepu loukou na Zelenou horu. Geologický výklad Zden Brungot Svítekové umocňoval pocit pomíjivosti lidského bytí v porovnání s životem naší planety. Zakončení procházky v lese zvýšilo naši vnímavost k jednotlivým elementům přírody.