Jiří Kylián. Foto: Juliette Agnel/ Académie des beaux-arts.
Jiří Kylián vystudoval pražskou konzervatoř a již v osmadvaceti letech se stal uměleckým ředitelem Nederlands Dans Theater. Jeho choreografie jsou dnes součástí repertoáru divadel po celém světě. Není proto divu, že byl přijat mezi crème de la crème uměleckého světa, mezi takzvané nesmrtelné, tedy mezi členy Académie des beaux-arts v Paříži.
Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění) vznikla roku 1816 spojením akademií sochařství, architektury a hudby – poslední jmenovaná byla založena 1669 králem Ludvíkem XIV. a z jeho pověření vytvořila odborné baletní názvosloví. Časem se vytvořila sekce pro malířství, rytectví, literaturu, fotografii i kinematografii. Až s přijetím Jiřího Kyliána se akademie rozhodla vytvořit novou sekci pro choreografii, francouzský choreograf Maurice Béjart a mim Marcel Marceau se stali členy sekce membres libres. Z Čechů se plného přijetí dostalo pouze Antonínu Rejchovi v roce 1835, status membre associé étranger získal i malíř Václav Brožík (stejně jako Woody Allen a Norman Foster). Dnes má akademie padesát pět členů, devět sekcí a dvanáct volných křesel. Křeslo číslo 12, na něž nyní usedl Jiří Kylián, dříve patřilo malíři Leonardovi Cremoninimu a osm let čekalo na vhodného nástupce.
Samotná ceremonie přijetí Jiřího Kyliána se konala 13. března 2019 pod kupolí Institut de France, jehož je Académie des beaux-arts součástí. Příchod členů doprovázelo slavnostní bubnování královské gardy a ceremonii otevřel tajemník akademie Laurent Petitgirard, který obsadil v roce 2000 křeslo číslo 1. Další člen, bývalý ředitel Pařížské opery Hugues R. Gall, představil Jiřího a jeho umělecký život. Choreograf se poté sám ujal slova. Mluvil o podstatě tance, mimo jiné řekl, že život je pohyb, pohyb je tanec, tanec je život. Na závěr svého projevu přešel do češtiny a v rodném jazyce vzkázal, že už bylo na čase, aby v akademii zazněla čeština, pravděpodobně prvně za téměř 400 let.
Sabine Kupferberg a orchestr Les Arts Florissants, dirigovaný Williamem Christie. Foto: Juliette Agnel.
Promluvit na půdě akademie česky a mít svou vlastní kategorii nebyla jediná prvenství, která se díky Jiřímu Kyliánovi ten den stala. Poprvé se během ceremoniálu i tančilo. Sabine Kupferberg, Kyliánova žena, zatančila choreografii na dvě árie z oper Le Roi Arthur a Didon et Enée od Henryho Purcella, za doprovodu Les Arts Florissants, které dirigoval další člen akademie William Christie.
Ceremonie vyvrcholila formálním pasováním. Každý nový člen si pro tuto příležitost musí nechat ukout meč typu Epeé de Combat vystihující jeho umění, a ušít ceremoniální oblek s motivem olivových větví, jako symbolu příměří a míru.
Rukojeť Kyliánova meče je kopií nejstarší dochované egyptské sochy tanečnice, takzvané Ptačí ženy, datované do období 3500–3400 let před naším letopočtem. Je usazena na kopii křídel pěnkavy, která Jiřímu zázračně spadla k nohám, když na své zahradě telefonoval s taxidermistou ohledně možnosti 3D oskenování roztažených ptačích křídel. Meč společně s Jiřím navrhl René de Haan a ukul nejlepší nizozemský kovář Dave Wijngaarden z Alkmaaru. Za člena jej Mečem pasovala Její Výsost, Caroline Louise Marguerite Grimaldi, princezna hanoverská, dcera Hitchcockovy múzy Grace Kelly.
Po ukončení oficiální části, jíž byl vedle členů akademie přítomen také bývalý francouzský ministr kultury Frédéric Mitterand a další osobnosti zahraniční politické a kulturní scény, jsme se přesunuli do vedlejšího křídla na recepci. V těchto prostorách byly vystaveny meče prvních členů. Byla neopakovatelná a radostná událost se na tomto místě potkat s lidmi, které Jiří Kylián ze své vlasti pozval. Mezi ně patřili např. Jiří Lábus, Ivan Liška, Marek Eben, vedení a sólisté baletu ND Praha (Šéf Filip Barankiewicz s manželkou, Helena Bártlová, Kateřina Hanáčková,Martin Rypan, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát) a Jiřího profesorka folklórních tanců Anička Huječková, kterou jsem s radostí vezla do Paříže svým autem.
Všichni čeští a slovenští účastníci této události se po ukončení oslav ještě vrátili na místo inaugurace, aby pod slavnou „kupolí” pod vedením Aničky Huječkové zanotovali slovenskou ukolébavku Dobrú noc, má milá.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?