Mezinárodní divadelní festival Nultý bod 2016 – Mladá krev v pohybu

Mezinárodní divadelní festival Nultý bod 2016 – Mladá krev v pohybu

Mezinárodní divadelní festival Nultý bod 2016 – Mladá krev v pohybu

Letos poosmé se mohli fanoušci experimentálního divadla zúčastnit festivalu Nultý bod v době od 18. do 23. července v Divadle v Celetné. Cílem festivalu bylo představit divákům nové žánry objevující se v divadelním umění v zahraničním a českém kontextu, stejně tak jako ukázat výrazné umělecké tváře a rozpoutat diskusi. K vidění byla představení obsahující tanec, pohybové či loutkové divadlo, akrobacii a živou hudbu.   Dům hrůzy Zajímavým kusem v oblasti loutkového divadla bylo představení nazvané Clown’s Houses, které vyprávělo pět tragikomických příběhů šesti osob z jednoho domu, tak trochu domu hrůzy. Každý příběh totiž končil smrtí hlavní postavy a každou z nich zabil atribut, který provázel jejich život. Tak například první příběh se věnoval muži, který celý den nedělal nic jiného, než koukal na televizi a poslušně konal, k čemu ho nabádal program – cvičil, zpíval, rozjímal, sebeukájel se nad pornem, až mu sama televize hupla na hlavu a to byla jeho konečná. Nebo ustará, upocená, neupravená mladá žena-samoživitelka, která jen uklízela, žehlila, vařila a kojila své dítě. Z rutinního života ji dostal vysavač, který ji omotal tak pevně, až skonala. Dítě však přežilo. V dalším patře žil muž, který neznal nic jiného než peníze, které mu byly osudné, doslova ho zadusily. Nebo příběh apatického dědečka žijícího s uřvanou a nevychovanou rodinou, která se o něj nestarala a nechala ho nehybně sedět na balkoně tak dlouho, až mu začala hořet hlava (asi z toho neustálého povyku) – a ani to je nevzrušovalo a dál si doma žili svůj život, i když jim dědeček na balkoně uhořel. Tragédie byla dokonána na střeše domu, kde se sešli dva mladí lidé: muž – pravděpodobně tulák, který na střeše žije – a žena, ubrečená a zoufalá, patrně z nějaké tíživé situace, na střechu přichází, aby skončila se životem a skočila dolů. To ovšem nedokáže, tak jí muž nabízí alternativy: pověsit se na lano nebo spolykat léky. Ona odmítá obojí, až léky nakonec spolyká muž. V kombinaci s jinými omamnými látkami na sebe smrt nenechá dlouho čekat a tato noc je osudná i jemu. Nerozhodné ženě uleví až srpek měsíce, který jí usekne hlavu. A tím představení končí. Jednalo se o klasické loutkové divadlo sice s většími loutkami, ale ne tak velkými, aby se jimi nedalo manipulovat pouze rukama, aniž by byl zapotřebí větší pohyb vodičů. Jednotlivé přestavby probíhaly ve tmě za doprovodu mluveného slova, které přinášelo komentáře k právě viděnému. Loutky byly skvělými karikaturami k jednotlivým charakterům postav. I když tento žánr trochu z původně pohybově a fyzicky zaměřeného festivalu trochu vyčníval, určitě to nebyla špatná volba. Kus byl vlastně velmi povedený, poutavý a úsměvný.   Mladá krev Závěr festivalu patřil prezentaci master class programu Performing Arts for the Future vedeného umělkyní Nicole Mossoux. Nicole Mossoux, belgická tanečnice a choreografka, která studovala L’École Mudra Maurice Béjarta, je spoluzakladatelka Mossoux-Bonté Company, jež čerpá inspiraci pro svá díla tanečního divadla v psychoanalýze, podvědomí a v představivosti. Mossoux vedla v rámci festivalu Nultý bod v Praze pětidenní workshop – dílnu na pomezí tance a divadla. Jeho obsahem byla práce s tělem, myslí, skupinou a prostorem. Tvorba projektu vznikala během celého týdne se skupinou sedmi mladých žen. Denní společné rozcvičení se zakládalo na praktikování čínského cvičení čchi-kung, jednoduchých fyzických a mentálních cviků, které umožňují tělu načerpat energii. Dále Mossoux zkoordinovala nenásilně energii jednotlivce a skupiny. Účastnice semináře zkoumaly improvizaci, kontaminaci (přebírání pohybu od ostatních), pojem „přítomnost na jevišti“, motivy pohybu a ztvárnění myšlenky pohybem. Spolupráce ve skupině byla postavena na cvičeních „řešení situace ve skupině, zpětná vazba a reakce na danou situaci“. Výběr hudby k závěrečné prezentaci údajně provedla Nicole Mossoux na základě rytmu. Zazněla například píseň o lásce od Salifa Keity a Pipilotti Rist I’m a victim of this song. Pro svoji choreografii ve spolupráci s tanečnicemi byla Mossoux volně inspirována výtvarným dílem – obrazy Léona Spilliaerta. V závěru choreografie přišli z hlediště na jeviště z vlastní iniciativy i dva mladí muži, protože představení sedmi interpretek je natolik oslovilo, že chtěli být součástí tohoto díla. Jedna z účastnic, Klára, která pracovala v oblasti arts managementu a v současné době působí jako učitelka jazyků v Číně, se mi svěřila: „Setkání s Nicole a s tímto způsobem pohybového divadla mě velmi oslovilo. Objevné pro mě bylo uvědomění si vlastního těla a vzájemná podpora ve skupině. Všechna společná cvičení přirozeně navodila proces exprese vstupující do těla a ovlivňující pohyb.“ Zahraniční tanečnice Angela Krieger která s Nicole Mossoux spolupracuje již 17 let, ocenila, jak všech sedm performerek se silnou individualitou navzájem sdílelo společenství. Studentka choreografie HAMU Klára Ešnerová vysvětlila, „že tanečníci se obecně spíše zabývají taneční technikou. Na tomto semináři jde o emoce, jak je předávat skrze tělo pravdivě do pohybu a jak být se skupinou třídimenzionálně spojeni.“ Eva Stará, studentka pantomimy HAMU, ocenila na semináři vzájemné soustředění, možnost vyzkoušení expresivnějšího tvaru, použití těla způsobem návratu ke kořenům, začlenění pohybového minimalismu a využití síly skupiny. Ocenila vedení Nicole Mossoux, která používala jednoduché prvky a principy a předávala skupině jasné zadání. Její kolegyně Zdenka Josefi mi objasnila strukturu díla, která nezasvěcenému divákovi nemohla být zcela zřejmá. Tanečnice ztvárnily čekání žen na rybáře (inspirace obrazem Spilliaerta), kteří nepřijedou, a vzpomínky ženy na vztah s mužem. Zde interpretky čerpaly ze svých zkušeností. Následovala expresivní část, vztek a zlost ze samoty a nový začátek jako otázka, zda tyto ženy ještě mohou být s někým jiným. Všechny účastnice semináře nebyly profesionální tanečnice či studentky pohybového divadla, ale skupina působila na jevišti velmi soudržně. Současně každá z performerek oplývala silnou individualitou a promítala do představení svoji osobnost. Příběhy žen, jejich stálé čekání, doufání, zoufání a naděje byly z představení těchto nadaných interpretek jasně čitelné. Kostýmy – jednoduché černé šaty rozdílného střihu – a dobře řešený světelný design citlivě dokreslovaly atmosféru představení, které nemělo hluchá místa a zaujalo mě od začátku až do konce.

 

Psáno z představení 19. července a z premiéry 23. července 2016 v Divadle v Celetné.

 

Clown’s Houses
Koncept: Merlin Puppet Theatre
Manipulace: Demy Papada a Dimitris Stamou
Speciální konstrukce a tvorba loutek: Dimitris Stamou
Kostýmy: Demy Papada
Hudba: Achilles Charmpilas
Vypravěč: Chris Androvitsaneas

 

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: