Nepříliš přesvědčivé Gala Tanečního centra Praha

Gala Tanečního centra Praha. Foto: Daniel Trýzna.

Autor Zuzana Rafajová

První část představení byla věnována kratším choreografiím z dílny studentů a absolventů školy, které svým tanečním slovníkem, choreografickou invencí, či hudební dramaturgií příliš nevybočovaly ani se od sebe výrazněji nelišily. Výjimku tvořily Modravé dálky Pavly Königsmarkové, které výrazněji využívaly a zdůrazňovaly linie a oblé tvary. Užívaná taneční a pohybová estetika škol moderního tance nadto na jevišti působila už trochu přežitým dojmem. Sdělení, ať již jakékoli, se ztrácelo ve vzduchoprázdnu a až nepříjemně vysoký počet choreografií spojovala bezradná práce s hudebním podkladem.

Výjimku tvořilo Solitaire Šimona Kubáně, v němž v hlavních rolích vystoupili praxí na profesionální scéně protřelí tanečníci – Linda Svidró, Viktor Svidró a Patrik Čermák. Autor našel svůj vlastní, dostatečně svébytný jevištní jazyk čerpající z contemporary technik, vyznačující se zejména neustále pulzujícím tokem pohybu a volně se přelévajícím těžištěm v rámci těla jednotlivce i skupiny. Dovedl ho velice dobře rozvinout a plně tak využít veškerých dispozic svých interpretů. Díky nim spolu s jednoduchými kostýmy (černé kalhoty, v případě tanečnice doplněné tělovým trikotem), citlivým svícením a v neposlední řadě s hudebním doprovodem aktuálně na jevištích stále oblíbenějšího Maxe Richtera vytvořil dílo se silnou atmosférou a emočním přesahem, které by si zasloužilo místo i na mezinárodním tanečním poli.

Část gala představení patřila rovněž choreografiím zahraničních autorů, kteří s Tanečním centrem a jejími soubory dlouhodobě spolupracují. Belgičan Samuel Delvaux představil miniaturu Underground, která by zřejmě působila komplexněji nebýt nevyvážené, zmatené a poněkud křečovité celkové dramaturgické stavby. Švédsko-polská choreografka Lidia Wos v předchozím roce pro Balet Praha Junior vytvořila A New Beginning, z něhož byl představen kratší fragment. Výjevy s neustále manipulovanou hromadou kufrů připomínaly čekárnu na vlakovém nádraží a přinášely občas vtipné momenty. Vytrženy z kontextu původní choreografie ale časem ztrácely dech, jakkoli ne vinou interpretů, kteří se do tanečních i hereckých situací vrhali s nespoutanou vervou.

Obdobným zkrácením prošla i choreografie So in Love Maďara Attily Egerháziho. Jeho dílo se tentokrát sice obešlo bez přílišně okatých inspirací jinými autory (vlivy práce Jiřího Kyliána či Hanse van Maanena byly v minulosti zejména v některých abstraktních kusech stěží přehlédnutelné), choreografii nicméně spolehlivě pohřbila otřesně nevkusná scénografie s rudými neony znázorňujícími obrysy srdcí. Zobrazované vztahy v tanečních duetech pak přinášely jen již stokrát viděné, a pokud se zdálo, že by mohla přijít alespoň stopově neotřelá pointa, byla jakákoli naděje přidušena už v počátku. A upřímně, jedna slečna, která se v průběhu sborového tance vmísí mezi chlapce a následně tvoří pár s další tanečnicí, ještě jaro nedělá…

Celkový dojem večera byl nakonec rozpačitý. Pokud bych měla zhodnotit úroveň tanečníků z řad studentů, nebylo jim co důrazněji vytknout. Potíž leží v dramaturgii vybraných choreografií, v jejich stylu, v jejich estetice – a zde se zdá, že se Taneční centrum poněkud zaseklo v minulých desetiletích, odtrženo od skutečně aktuální situace na poli současného tance. Na druhou stranu Šimon Kubáň, jehož choreografická práce byla v rámci gala představena, je absolventem TCP, kterému se očividně podařilo odrazit se od vzděláním získaných základů, takže naděje tady zřejmě stále je.

Psáno z představení 8. června 2019, Stavovské divadlo Praha.

Cellopa
Choreografie: Eva Plocková
Hudba: The Piano Guys

Modravé dálky
Choreografie: Pavla Königsmarková
Hudba: Bruno Coulais

Monolog
Choreografie: Michal Vach
Hudba: Max Richter

(K)roky spolu
Choreografie: Michal Vach
Hudba: Arvo Pärt

Solitaire
Choreografie: Šimon Kubáň
Hudba: Max Richter

Dying Swan
Choreografie: Anna Jirmanová
Hudba: Camille Saint Saëns

A New Beginning (fragment)
Choreografie: Lidia Wos
Asistent choreografa: Jan Schneider
Hudba: Orkestra Del Sol

Underground
Choreografie: Samuel Delvaux
Asistent choreografa: Agurtzane Pérez, Jan Schneider
Hudba: Goran Bregovič

TAP Dance Show
Choreografie: Igor Bezdieniezhnykh
Hudba: koláž

Navždy
Choreografie: Vlasta Schneiderová
Asistent choreografa: účinkující, Igor Vejsada
Hudba: Alfredo Catalani

Cesta do Valhaly
Choreografie: Tereza Hloušková
Hudba: Gjallarhorn

So in Love (fragment)
Choreografie: Attila Egerházi
Asistent choreografa: Linda Svidró, Viktor Svidró
Hudba: Caetano Veloso, Astor Piazzolla

Jesus bleibet meine Freude
Hudba: Johann Sebastian Bach
Sbormistr a dirigent: Karel Loula
Klavír: Rosa Khlebnikova