Nepříliš přesvědčivé Gala Tanečního centra Praha

V září letošního roku oslaví Taneční centrum Praha 25. výročí existence své vzdělávací koncepce „konzervatoř – gymnázium“. Za tímto účelem se 8. června konalo gala představení studentů – členů školních souborů Baby Balet Praha, Balet Praha Junior – a absolventů v pražském Stavovském divadle, které bylo jistou průřezovou studií repertoáru školy i jejího směřování na tanečním poli.

Gala Tanečního centra Praha. Foto: Daniel Trýzna.

Gala Tanečního centra Praha. Foto: Daniel Trýzna.

První část představení byla věnována kratším choreografiím z dílny studentů a absolventů školy, které svým tanečním slovníkem, choreografickou invencí, či hudební dramaturgií příliš nevybočovaly ani se od sebe výrazněji nelišily. Výjimku tvořily Modravé dálky Pavly Königsmarkové, které výrazněji využívaly a zdůrazňovaly linie a oblé tvary. Užívaná taneční a pohybová estetika škol moderního tance nadto na jevišti působila už trochu přežitým dojmem. Sdělení, ať již jakékoli, se ztrácelo ve vzduchoprázdnu a až nepříjemně vysoký počet choreografií spojovala bezradná práce s hudebním podkladem.

Výjimku tvořilo Solitaire Šimona Kubáně, v němž v hlavních rolích vystoupili praxí na profesionální scéně protřelí tanečníci – Linda Svidró, Viktor Svidró a Patrik Čermák. Autor našel svůj vlastní, dostatečně svébytný jevištní jazyk čerpající z contemporary technik, vyznačující se zejména neustále pulzujícím tokem pohybu a volně se přelévajícím těžištěm v rámci těla jednotlivce i skupiny. Dovedl ho velice dobře rozvinout a plně tak využít veškerých dispozic svých interpretů. Díky nim spolu s jednoduchými kostýmy (černé kalhoty, v případě tanečnice doplněné tělovým trikotem), citlivým svícením a v neposlední řadě s hudebním doprovodem aktuálně na jevištích stále oblíbenějšího Maxe Richtera vytvořil dílo se silnou atmosférou a emočním přesahem, které by si zasloužilo místo i na mezinárodním tanečním poli.

Část gala představení patřila rovněž choreografiím zahraničních autorů, kteří s Tanečním centrem a jejími soubory dlouhodobě spolupracují. Belgičan Samuel Delvaux představil miniaturu Underground, která by zřejmě působila komplexněji nebýt nevyvážené, zmatené a poněkud křečovité celkové dramaturgické stavby. Švédsko-polská choreografka Lidia Wos v předchozím roce pro Balet Praha Junior vytvořila A New Beginning, z něhož byl představen kratší fragment. Výjevy s neustále manipulovanou hromadou kufrů připomínaly čekárnu na vlakovém nádraží a přinášely občas vtipné momenty. Vytrženy z kontextu původní choreografie ale časem ztrácely dech, jakkoli ne vinou interpretů, kteří se do tanečních i hereckých situací vrhali s nespoutanou vervou.

Obdobným zkrácením prošla i choreografie So in Love Maďara Attily Egerháziho. Jeho dílo se tentokrát sice obešlo bez přílišně okatých inspirací jinými autory (vlivy práce Jiřího Kyliána či Hanse van Maanena byly v minulosti zejména v některých abstraktních kusech stěží přehlédnutelné), choreografii nicméně spolehlivě pohřbila otřesně nevkusná scénografie s rudými neony znázorňujícími obrysy srdcí. Zobrazované vztahy v tanečních duetech pak přinášely jen již stokrát viděné, a pokud se zdálo, že by mohla přijít alespoň stopově neotřelá pointa, byla jakákoli naděje přidušena už v počátku. A upřímně, jedna slečna, která se v průběhu sborového tance vmísí mezi chlapce a následně tvoří pár s další tanečnicí, ještě jaro nedělá…

Celkový dojem večera byl nakonec rozpačitý. Pokud bych měla zhodnotit úroveň tanečníků z řad studentů, nebylo jim co důrazněji vytknout. Potíž leží v dramaturgii vybraných choreografií, v jejich stylu, v jejich estetice – a zde se zdá, že se Taneční centrum poněkud zaseklo v minulých desetiletích, odtrženo od skutečně aktuální situace na poli současného tance. Na druhou stranu Šimon Kubáň, jehož choreografická práce byla v rámci gala představena, je absolventem TCP, kterému se očividně podařilo odrazit se od vzděláním získaných základů, takže naděje tady zřejmě stále je.

 

Psáno z představení 8. června 2019, Stavovské divadlo Praha.

 

Cellopa
Choreografie: Eva Plocková
Hudba: The Piano Guys

Modravé dálky
Choreografie: Pavla Königsmarková
Hudba: Bruno Coulais

Monolog
Choreografie: Michal Vach
Hudba: Max Richter

(K)roky spolu
Choreografie: Michal Vach
Hudba: Arvo Pärt

Solitaire
Choreografie: Šimon Kubáň
Hudba: Max Richter

Dying Swan
Choreografie: Anna Jirmanová
Hudba: Camille Saint Saëns

A New Beginning (fragment)
Choreografie: Lidia Wos
Asistent choreografa: Jan Schneider
Hudba: Orkestra Del Sol

Underground
Choreografie: Samuel Delvaux
Asistent choreografa: Agurtzane Pérez, Jan Schneider
Hudba: Goran Bregovič

TAP Dance Show
Choreografie: Igor Bezdieniezhnykh
Hudba: koláž

Navždy
Choreografie: Vlasta Schneiderová
Asistent choreografa: účinkující, Igor Vejsada
Hudba: Alfredo Catalani

Cesta do Valhaly
Choreografie: Tereza Hloušková
Hudba: Gjallarhorn

So in Love (fragment)
Choreografie: Attila Egerházi
Asistent choreografa: Linda Svidró, Viktor Svidró
Hudba: Caetano Veloso, Astor Piazzolla

Jesus bleibet meine Freude
Hudba: Johann Sebastian Bach
Sbormistr a dirigent: Karel Loula
Klavír: Rosa Khlebnikova

Témata článku

Taneční centrum Praha

Anna JirmanováAttila EgerháziBaby Balet PrahaBalet Praha JuniorEva PlockováIgor BezdieniezhnykhLidia WosMichal VachPavla KönigsmarkováSamuel DelvauxŠimon KubáňTereza HlouškováVlasta Schneiderová

Stavovské divadlo

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červenec 2019

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8 9 10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22 23
24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: