Nová generace (!) ?

Večer studentů HAMU, pojatý jako ztělesnění nové choreografické a taneční generace, nepřinesl mnoho nového. Kateřina Malá, Lucie Holánková i Jaroslav Cemerek zůstali věrni svým osvědčeným a zaběhnutým postupům a nápadům, aniž by je však dovedli k dokonalosti nebo alespoň „dotaženosti“. Katka Malá se ve svých dvou choreografiích (Fragmenty, Individual Silence) soustředila na nerovnocenný boj originálních pohybů s efektní, ale náročnou hudbou (Sofia Gubaidulina) a docela zapomněla na celkovou formu či myšlenku choreografie. Z naladěné tajuplné a slibující atmosféry tak nakonec nevzniklo nic, a jakmile autorce došly pohybové nápady, prostě zhasla. Bohužel se obě choreografie lišily nejvíce kostýmy, které byly ve Fragmentech efeknější, i když zcela nezdůvodněné (pláštěnky, noční košile a podpatky – v jejich kombinacích divák marně hledá utajený smysl). Na pouhé sledování vydařených pohybových experimentů a velmi dobrých tanečních výkonů však bylo 2x 10 minut zbytečně mnoho.
Jarek roztančil Fugu J. S. Bacha (ovšem nevíme kterou) vlajícími pohyby a vlasy tří tanečnic Junior Domino Dance Company. Ze snahy vyjádřit tancem každý tón hudby vznikl nezastavitelný proud švihů, skoků a běhů, které jako by chtěly dohnat unikající fugu. V tanci však chyběla Bachova průzračnost, jemnost a přesnost.
Jablůňka Lucie Holánkové silně odkazovala na předchozí dílo Divocí koně, které však bylo výrazně propracovanější, promyšlenější a celistvější. Zaběhlé pohyby, formy i choreografické postupy navíc nedokázaly tak přesně vystihnout charakter hudební předlohy (Janáčkovy Moravské písně v podání Ivy Bittové a Škampova kvarteta), jako tomu bylo u Nohavicovy série. Nejpovedenější částí tak bylo zpracování písně Komáři se ženili, kde se projevil autorčin komický talent.  Celý večer trochu působil jako „Works in progress…“, vytvořený spíše pro tanečníky a choreografy, než pro diváky. Přitom by stačilo jen nechat svá díla trochu dozrát…