Komentář
Já chci také upozornit na chybu... Hudba k choreografii Que sera sera od Václava Kuneše je od Doris Day nikoliv od David Gray!
Ve čtvrtek 12. prosince 2013 uvedla Společnost tance při Taneční konzervatoři Praha o. s. ve spolupráci s Novou scénou Národního divadla Přehlídku evropských tanečních škol. Divákům se představili mladí umělci z Prahy (Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a soubor Bohemia Balet), Berlína (Staatliche Ballettschule), Bratislavy (Tanečné konzervatórium Evy Jaczovej), Bytomi (Ogólnokształcąca Szkoła Baletowa im. Ludomira Różyckiego) a Vídně (Jugendkompanie der Ballettakademie-Wiener Staatsoper). Program nabídl klasické variace z baletů konce 19. století (Spící krasavice apod.), komorní baletní miniatury (Umírající labuť – zde uvedenou pod názvem Labuť), obnovené choreografie (Koncert a moll - Adagio Libora Vaculíka) nebo díla současných tvůrců (např. Václava Kuneše nebo Jed O'Grady Weissové).
Večer otevřel fragment baletu Suite en blanc, který Bohemia Balet uvádí od roku 2008. Svými výkony upoutaly především Tamara Kšírová a Lýdie Švojgerová, které jsou v souboru v angažmá. Své variace zvládly s technickou jistotou, která se odrazila i na jejich výrazu. Naopak velmi nejisté bylo Adagio v podání studentů Laury Balogové a Patrika Holečka, studentů 8. ročníku Taneční konzervatoře Praha. Chyběla jim partnerská souhra a určitá rozpačitost se projevila na celém jejich výkonu.
Následovalo několik sólových klasických variací, které předvedli studenti z Bytomi a Bratislavy. Na některých bylo patrné, že stále sbírají zkušenosti, jiní se naopak prezentovali se znatelnější jevištní suverenitou. Zaujali především berlínští studenti v Pas de trois z baletu Korzár. Oživení přinesly pánské variace a závěrečná Coda (Medora Nemu Kondové, Mihail Belilov jako Otrok a Shotaro Shimazaki v roli Konráda). Sólo Umírající labuť ztvárnila studentka z Berlína (Viktoria Vassosová) a její interpretaci se nedalo v zásadě nic vytknout. Vše bylo „hezké“, ale tato choreografie vyžaduje výrazově mnohem vyspělejší interpretaci.
Po přestávce se představili pražští studenti ze 4. ročníku v choreografii Yvety Hubičkové. Stylizovaný tanec španělské provenience prezentovali studenti z Bratislavy. Dva krátké sólové výstupy (Nesnesitelná lehkost bytí a Energie violin) nic nového nepřinesly a ani po tanečně-výrazové stránce příliš nezaujaly. Bohemia Balet úspěšně nastudoval choreografii Libora Vaculíka Koncert a-moll – Adagio s Ivou Rezkovou a Vojtěchem Rakem. Následovaly dva hravé a divácky vděčné kusy, konkrétně z Bytomi (Smile Anny Šmiganowské) a z Prahy (Que sera sera Václava Kuneše).
Nejvíce zaujala poslední dvě čísla. Slova z jantaru Jarka Cemerka v podání Bohemia Baletu obsahovala energický tanec využívající přízemních pohybů, skluzů a pádů. Rychlé střídání skupinek tanečníků i neustále se měnící počet interpretů na scéně s sebou přinesl příjemné zpestření pro oko divákovo.
Závěrečná choreografie (Novum Synergy Jed O'Grady Weissové) představovala vrchol celého večera. A to po stránce choreografické i interpretační. Členové Jugendkompanie der Ballettakademie-Wiener Staatsoper předvedli výkony vysoce převyšující vše, co jsme měli možnost během celého večera zhlédnout. Cítili jsme z nich pohybovou jistotu prezentovanou skrze vertikální uchopení pohybu. Vše neustále směřovalo vzhůru. Dvě dívky a dva chlapci oděni do tělových trikotů evokovali tajemné postavy z minulosti, které nám přišly cosi sdělit. Jejich dokonale ovládaná těla vytvářela lidská sousoší, tanečníci mluvili, gestikulovali. Celku dodávalo na síle tlumené světlo, které vytvářelo starověkou atmosféru náboženského aktu.
Přehlídka evropských tanečních škol byla vhodnou příležitostí k tomu, aby studenti, i jejich pedagogové mohli porovnat svou práci s výkony zahraničních kolegů. A nutno podotknout, že si naši mladí tanečníci v konkurenci umělců z okolních zemí vedli dobře. Je potřeba, aby studenti měli přehled o tom, co se děje mimo naši kotlinu, a byli s tím i v budoucnu sami konfrontováni. Podobné přehlídky se u nás nekonají příliš často, proto je s podivem, že tanečnímu dění na scéně přihlíželo poloprázdné hlediště. Nabízí se otázka, zda to má na svědomí špatná propagace nebo divácký nezájem.
Psáno z představení 12. prosince 2013, Nová scéna Národního divadla.
Přehlídka evropských tanečních škol
Suite en blanc - fragmentPokračovat ve čtení zdarma.