Štyri (+ 2) dni tanca pre Vás: poslední večer
reportáže
Transforma je především o změně a o mnohotvárnosti bytosti zvané žena. Postavy na jevišti se proměňují v roztodivná stvoření, která se svou proměnou baví a nevychází ze vzájemné interakce. Jsme svědky sólových výstupů i velmi kontaktních duetů a formací, neboť dotyk a manipulace tvoří podstatnou část koncepce díla stejně jako našich tužeb. Ženy mají mnoho tváří, stačí je jen poznat. Jsou křehkými bytostmi bažícími po blízkosti a něžných dotecích. Stejně tak jsou sebevědomými dobyvatelkami. Skrývá se v nich poselství zvířecí říše, šelma i hmyz, nabývají dravčích rysů i chování, ale nikdy neztrácí svůj mateřský instinkt. Rády si hrají i s maskulinitou, jsou své a v tom je jejich síla.
Různým okamžikům „proměny“, kterou hrdinky na jevišti procházejí, odpovídá i hudební složka. Nechybí vlastní hlasový projev, sténání, výkřiky (a všudypřítomné mikrofony). Za zvuků Bachovy mše se protagonistky předvádějí v lesku módy a marnivosti. Při metalové hudbě se proměňují v křepčící dav s téměř kmenovými instinkty. Choreografie staví na dynamických pasážích podbarvených light designem i pomalejších kontaktních sekvencích, tanečnice ovládají svá těla v pádu, na zemi i při partnerské práci. Žena při všech přeměnách zůstává v jádru stále ženou... Po přestávce na diváky čekalo sólo Tomáše Danielise s názvem Jade. Bylo výpovědí tanečníka o lásce k tanci, jakýmsi osobním výzkumem pohybu a jeho vlastností. Autor pracuje s prázdnou scénou, kterou rozčleňuje nasvícení a stejně tak barva světla laděná chvílemi do oranžova navozuje přátelskou atmosféru. Hudba, zpočátku monotónní, udává přirozené tempo veškerému dění. V prostoru se odehrává několik pasáží této soukromé hry s tancem. Tanečníkovo tělo je stále v napětí, ať už je jeho pohyb minimalistický a pohrává si jen s gestem ruky a prstů nebo se vrhá do pádů a akrobatických kousků či si hraje s těžištěm svého těla a fyzikálními zákony. Ve chvíli, kdy se zdá, že pohyb ustrnul i vnitřně, překvapí diváka nová akce a znovu se může nechat unášet na toku energie. Zkouší pohyb plynulý i trhaný, rozmáchla gesta paží i napětím prodchnutý postoj, vždy v absolutní koncentraci na přítomný okamžik. Nesděluje divákovi příběh, jen oznamuje radost z tance, kterou chce sdílet a kterou obecenstvo stejně uvolněně přijímá. Právě takové vystoupení bylo tou pravou tečkou na závěr festivalu, vyznáním lásky k tanci a pohybu, pro který se tu po několik dní žilo a o kterém se několik večerů mluvilo. Malé ohlédnutí Festival Štyri (+ 2) dni tanca pre vás tedy končí. Divákům, kteří na něj zamířili, ukázal výběr toho nejzajímavějšího, co je na slovenské taneční scéně k vidění, seznámil návštěvníky s budoucími tanečníky i se zralou aktivní generací. Soubor Divadla Štúdia tanca uvedl premiéru své produkce Príliš blízko na návrat, v níž se vydal na hledání duše a ukázal jednu z cest tance v kontextu současného divadla, cestu sledující linii příběhu, který je čitelný, ale neslevuje z uměleckých požadavků. Viděli jsme však i zcela opačné přístupy umělců, kteří diváka provokují či ignorují. Několik sól ukázalo různorodé typy individuálních tvůrců, kteří se nebojí postavit tváří v tváře publiku sama sebe. Na řadu přišly choreografie abstraktní i ryze divadelní a celý tento kaleidoskop jen svědčí o tom, že každý divák si v nabídce této taneční scény může najít ten „svůj“ typ inscenace a přístupu. Návštěvníky čekala řada doprovodných akcí. Pohybové workshopy pod vedením hostujících pedagogů (především z řad tvůrců či interpretů festivalových představení) se konaly na Konzervatóriu J. L. Bellu, které je centrem výuky mladých současných tanečníků. Festivalem byla také důkladně pokřtěna nová budova, v níž sídlí Divadlo Štúdio tanca. Otevřena sice byla už v březnu, ale teprve festivalovým děním ožila ve všech svých prostorách. Foyer divadla oživila výstava fotografií i hudba, na různých místech se odehrával „visual jamming“, prezentace audiovizuálního umění čtyř současných výtvarníků. Na úvod několika večerů také zazněla zremixovaná slovenská státní hymna, výsledek projektu, který nese název Slovenský národní remix a jehož cílem je přiblížit hymnu mladým lidem jako zdroj inspirace. Nedílnou součástí festivalových večerů byly diskuse s tvůrci, které probíhaly v neformálním prostředí tanečního sálu – v první dny byli diváci ještě opatrní, ale postupně se rozvíjely debaty nejen mezi publikem a tvůrci, ale také mezi autory samotnými a docházelo k výměnám názorů. To je jeden z prvků, které by žádný festival neměl postrádat, protože kromě prezentace průřezu práce na uměleckém poli, na niž čekají diváci, by měl poskytnout prostor i tvůrcům ke vzájemné konfrontaci. Týden tance na Slovensku byl příjemnou událostí naplněnou tancem a setkáváním. Diváků s tanečníky, choreografy a vůbec umělci. Mnozí využili možnosti zakusit dobrodružství pohybu na vlastní kůži, především však sdíleli a spoluvytvářeli atmosféru, která dokázala, že slovenský současný tanec žije a svého diváka si i v této komplikované době nachází.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 39 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 41 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 42 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 43 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 57 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 59 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?