Tanec, tanec... Jablonec

Tanec, tanec... Jablonec

Tanec, tanec... Jablonec

Ve dnech 27.–30. října 2011 se v Jablonci n. Nisou uskutečnila jubilejní 25. celostátní přehlídka scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec… 2011, jejíž součástí bylo mimořádné Celostátní diskusní fórum Amatérský tanec v současné společnosti. Do Jablonce se sjelo na 500 lidí spřízněných tancem.
Po oficiálním zahájení na radnici v Jablonci nad Nisou, kdy všechny přítomné přivítal pan místostarosta, se přešlo ke slavnostní události: za své celoživotní dílo v oblasti amatérského tance byla oceněna Cenou Ministerstva kultury paní Iva Švarcová, která se tak stala čestným hostem přehlídky a diskusního fóra. Diskusní fórum pak zahájilo 5 vstupních referátů, které nadnesly úvodní otázky pro diskusi v následujících dnech. Mluvilo se především o vývoji folklóru a přenesení tradice do dalších let a také se otevřelo téma významu termínu scénický tanec. Co to je scénický tanec a vyhovuje nám tento termín? Garantkami diskusního fóra pro folklórní tanec se staly MgA. Kateřina Černíčková a pro scénický tanec MgA. Zuzana Smugalová, které provázely všemi bloky od čtvrtka až do neděle. Diskuse se účastnili jak profesionální tanečníci a choreografové, taneční teoretikové, tak i vedoucí amatérských souborů. Diskuse tím byla velmi pestrá, každý přinesl možný pohled na současné taneční umění optikou svého pohledu. Velmi jasnou linii měla ta část diskuse, která se věnovala folklórnímu tanci. Nosným a hlavním tématem řešení bylo uchování folklórní tradice. Hosty, kteří se vyjádřili k této problematice tím, že představili svůj způsob práce, byli Martin Pacek, Daniela Stavělová a Ladislava Košíková. Všichni tři se setkávali a setkávají s nepochopením a odsuzováním, že ničí lidovou kulturu a tradici, protože nepracují tradičním způsobem, ale folklór obohacuji o inovační tendence, avšak každý z nich má pevné a jasné argumenty, proč pracuje právě takto. Velmi zajímavé přirovnání ke své obhajobě použila Ladislava Košíková, umělecká vedoucí tanečního souboru Hradišťan, když mluvila o vnímání vlastní tvorby: „ Jsem jako tlumočník. Tlumočím ze staré lidové kultury – tradice – do nové lidové kultury. Hledám nové významy starých gest, kroků, symbolů, tam můžu zachovat staré čisté umění a cítit dotek pravdy.“ A to je argument, který je velmi silný, zvláště když choreografie, které Ladislava Košíková uvádí, jsou tak čisté a působivé. Opakem jsou díla Martina Packa, která spíše provokují, jsou barevná a svižná, téměř jako muzikály na Broadwayi. S tradiční lidovou kulturou toho na první pohled nemají moc společného, avšak jsou určitým obrazem jiného vnímání dnešní přetransformované lidové tradice. Pohled Daniely Stavělové (choreografky Vycpálkovců) je více konzervativní, ale určitými prvky také neustrnuje jen na zaznamenaných krocích a regionálních úzech, ale přesouvá tradiční lidovou kulturu do působivého jevištního zpracování.
Odpolední část diskusního fóra se zabývala scénickým tancem. Zde se po všechny dny řešilo několik témat zároveň. Začalo se samotným významem termínu scénický tanec, který byl vlastně vytvořen uměle, aby nahradil úpadek termínu výrazový tanec. Všeobecně se v kruzích amatérského tance cítí potřeba termín vymezit či definovat. Protože co je vlastně scénický tanec? Vše, co se objeví na scéně? Patří sem i lidový tanec, nebo dokonce disko tance a street dance? Nepřesnost a neohraničitelnost tohoto termínu je třeba nějakým způsobem vymezit. Bohužel k jednotnosti názoru nás tato diskuse nepřivedla. Čas byl neúprosný a byla připravena další témata k diskusi i hosté, kteří kladli stale nové a nové otázky jak sobě, tak ostatním: Inspirace a prostředky taneční tvorby, Improvizace v tvorbě, Hudba, mluvené slovo a výtvarný aspekt v tanečním díle, o kterém by Edgar Mojdl a Lenka Švandová mohli vyprávět několik hodin. Seznámili nás však pouze s útržkem své práce, která vznikla spojením tvořivých osob s vlastním názorem a podobným smýšlením o tvorbě a umění celkově. Všechna tato témata a příspěvky hostů sloužily jako orientační bod pro diskusi. Někdy se však témata promíchala a některé otázky byly jen položeny a nezodpovězeny. Vytvořily vsak tak platformu pro přemýšlení a nabalování dalších a dalších asociací. Ono někdy to samotné vyřčení vlastních myšlenek nahlas slouží i mluvčímu k urovnání jeho intuitivního vnitřního zmatku a dodá nebo vezme jistotu jiným, kteří se v myšlenkách pohybují stejným směrem. Diskusi velmi obohatily např. názory tanečnice a pedagožky Anny Caunerové, která velmi jasně, i když z pohledu interpreta, pojmenovala své vize a myšlenky. Stejně tak zazněly skvělé poznámky teoretiček tance paní prof. Doroty Gremlicové a MgA. Elvíry Němečkové. Konfrontace osob pohybujících se v amatérském a profesionálním prostředí byla mnohdy velmi zajímavá, avšak často z těchto dialogů vyplynulo mírné nepochopení se navzájem. Ne vždy došlo k jasnému překrytí diskutujících stran, ale jak pohledy tanečníku, tak učitelů je nutné znát, aby došlo k vytvoření počátku spolupráce. A spolupráce je v tomto ohledu opravdu nutná. Vždyť amatérský tanec je předstupněm toho profesionálního, jak bylo několikrát připomenuto. Záleží jen na volbě vhodných prostředků, jak mimochodem potvrdila přehlídka představení, která obstarávala náplň společenských večerů.
Pozorovat soubory, které pracují vhodně se svými možnostmi i dovednostmi, by bylo slastné. Zvláště, když výčet takových, které opravdu spadají do toho přechodného pásma mezi profesionálním a amatérským uměním, by bohužel nepřekročil ani polovinu všech zúčastněných souborů. Co je potom motivací k vytvoření díla, které nenese příliš velký význam a divákovi předá minimální zážitek? Nezapomenutelná z tohoto ročníku přehlídky by měla zůstat práce především souborů Malého F z Brna (Daleko od spícího psa), Malého tanečního seskupení taktéž z Brna (Otec mě pozval do kavárny), ZUŠ E. Randové z Ústí nad Labem (Na koho čekám?), ZUŠ z Chodova (Magdaléna), Karlových Varů (Slunovrat) i Veselí nad Moravou (Křičím do komína) a TPS Magdalena z Rychnova u Jablonce nad Nisou (Obrazy). Jejich díla nepostrádala ani koncepci, ani nápad, soubory zvolily vhodné prostředky a připravily divákům velmi hezký zážitek. Bylo využito nápadité scény i kostýmů, používalo se mluvené slovo, které dodalo představení originální rozměr. Nebo se pracovalo s čistou formou vybraných principů, jejichž rozvinutí vytvořilo čitelné a jasné dílko. Celkovou velmi uspokojivou a vtipnou tečku této akci, která se uskutečnila díky velké iniciativě a důsledné přípravě Nipos-Artamy, především Jiřímu Losslovi, Zuzaně Smugalové a jiným, udělal site-specific program v režii Jana Komárka a interpretaci Ley Švejdové, Jana Malíka, Petra Opavského, Radima Kláska, Terezy Indrákové a dalších svolných k zapojení do tohoto tanečně-pohybového projektu s živou i reprodukovanou hudbou a mluveným slovem. Jinými slovy, jak předesílají tvůrci: Na tělo upletený svetřík pro jabloneckou radnici nazvaný jako Jablonecký nářez aneb pater noster vivat! Performeři roztančili a rozhýbali jak náměstí před radnicí, tak stařičký výtah pater noster, který je dnes již unikátní záležitostí. Genius loci byl využit poeticky i humorně. Káva a domácí štrúdl, který čekal na přihlížející diváky, byl jen milou pozorností na závěr. Rozhodně nesuploval roli úplatku, aby z toho měli všichni dobrý pocit. Bylo to představení, které by sklidilo úspěch i bez podávání občerstvení. Vivat Janu Komárkovi a jeho partě! Z Jablonce Lucie Břinková.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: