Konference si stanovila za cíl reflektovat vývoj tance a nonverbálního divadla v České republice po roce 1989 a diskutovat nad důležitými tématy, které se tance týkají. Početná účast jak diváků, tak hostů byla obohacující a překvapivá, přestože se ukázalo, že taneční společnost dost často nedokáže spolupracovat kompaktně a jednotně, ale každý si raději ,,hrabe na svém písečku“. To potvrdily i následné, často ostré, výměny názorů.
, která, ač zůstala nezodpovězena, snad přiměla všechny přítomné k zamyšlení nad schopností školních systémů vychovat zároveň uměleckou osobnost i fyzicky dokonalý nástroj. Druhá diskuse se zaměřila na vysokoškolské vzdělání. Stále moderovala Dagmar Hubová a rozhovory opět postrádaly jasné téma i směřování. Představili se vedoucí kateder a ateliérů z HAMU i JAMU: Adam Halaš (katedra pantomimy HAMU), Václav Janeček (katedra tance HAMU), Pierre Nadaud (ateliér klaunské, scénické a filmové tvorby JAMU), Hana Halberstadtová (ateliér tanečního a pohybového divadla a výchovy JAMU) a Jarmila Vondrová (ateliér taneční pedagogiky JAMU), jakož i jejich oponenti z divadelních institucí: Marie Kinsky (SE.S.TA), Martin Pšenička (katedra divadelní vědy FF UK), Jiří Pokorný (balet Divadla J. K. Tyla v Plzni), Šárka Maršíková (Cirqueon) a Eliška Brtnická (Cirkus Mlejn). Mluvilo se o nabídce jednotlivých kateder a oborů, jejich specifikách, akreditacích, osnovách, studijních oborech nebo dálkovém studiu. Opět vládla napjatá atmosféra, která jiskřila i z publika. Poukázala na neinformovanost jednotlivých subjektů ohledně dění okolo sebe, na nepřipravenost veřejně diskutovat a strach vyslechnout a zvážit jiný názor. Debata ťala do živého – odhalila problém nekomunikace jednotlivých oborů, neprostupnost institucí skrz obranné pevnosti svých argumentací. Vyslovila nahlas mnoho negativních emocí, které v posledních letech taneční svět provázejí, a ukázala paranoidní pocit mnoha činitelů, již se cítí obklopeni nepřáteli, konkurenty, laiky a odpadlíky. Třetí diskuse vedená Yvonou Kreuzmannovou už proběhla klidně. Na téma Tanec a pohybové divadlo jako investice diskutovali Libor Kasík (UFFO, Trutnov), Zdeněk Závodný (Divadlo 29, Pardubice), Jan Žůrek (Konvikt, Olomouc) a Lucie Břízová (Magistrát města Pardubic). Jednalo se o prezentaci krajů a jejich konkrétní podpoře tanečního umění, využití budov bývalých fabrik (Pardubice – mlýny) pro kulturní akce a náročnost takové produkce. Debata ukázala, jak je možné téměř nemožné, zabrousila i ke grantům a možnostem dalších dotací a optimisticky zakončila celý den vybídnutím a povzbuzením pléna, abychom se obraceli na politiky a ministerstvo kultury, aby z hlasu mnoha prozřeli, že stojí za to, investovat do nezávislé scény. Konference otevřela mnoho otázek a námětů pro další úvahy a debaty. Je pochopitelné, že jednoho dne se nedalo promluvit o všem. Objevilo se zde hodně známých tváří z různých měst a pořadatelům patří pochvala, že je dokázali v týž den všechny přivést na jedno místo. Přestože diskuse nedospěly k žádným konkrétním závěrům, byly alespoň odstartovány, a i to je pro současnou situaci tanečního oboru krok více než záslužný. Nabízená šance dovést debaty i konferenci k průkaznějším výstupům zůstala kvůli nedostatečné přípravě trochu promarněna, ale doufejme, že se česká taneční obec opět brzy sejde ve své různorodosti a – tentokrát – již s propracovanou i prozíravou vizí, jak by se mohla navzájem obohatit a spolupracovat.Komentář
Dobře Vy;))