Indický tanečník a choreograf Astad Deboo se mezi představeními v Národních divadlech v Praze a v Brně ukázal publiku také v komornějším prostředí divadla Duncan Centre, kde uvedl v české premiéře (25. duben 2007) svůj večer Výklad Thákura. Jedinečnost jeho tvorby vzniká kombinací prvků tradičních indických tanců a moderních tanečních technik. Široká škála pohybů a gest dýchá evropským divákům neznámou, exoticky laděnou estetikou. Aahavan, choreografie věnovaná bohu tance, uvedla celý večer. Jako v modlitbě nebo posvátném obřadu se taneční figury pomalu přelévaly jedna do druhé. Energie každého pohybu vysávala prostor, tanečníkovo tělo jej ovládalo jako nekonečná hmota a postupně se stávalo součástí celého jeviště. Precizní práce s gesty prstů, paží, chodidel, očí, to vše vzbuzovalo dojem, jako kdyby každý kousek těla zpíval svůj vlastní tanec, jehož akord se rozezníval po celém prostoru. Každá póza působila jako dokonale vyvážený obraz, který se však ihned měnil a vytvářel obraz nový, ještě obdivuhodnější. Jako koloběh života se vše zase vrátilo do počátečního bodu, jako poděkování prostoru, svému tělu i divákům, přijímající požehnání k dalšímu tanci.
Your Grace neboli Tvá přízeň je choreografie inspirovaná stejnojmennou básní světově proslulého indického básníka Rabíndranatha Thákura. Za výmluvné hudby Šostakoviče v ní Deboo rozehrává dokonalé drama zlosti, milosti a lítosti. Dějový indický tanec slučující harmonicky pantomimu s taneční technikou skýtá dokonalé prostředky pro vyjádření charakteru postav, Astad Deboo je však vykresloval tak věrohodně a živě, že zanechával pocit, že jsou všechny na jevišti přítomné současně. Laskavá tvář střídala ďábelskou, křivý úsměv slzy, a to tak náhle a přesvědčivě, že bolest i krutost rezonovaly ještě dlouho celým jevištěm.
Závěrečná část Every Fragment of Dance is Awakened je inspirována básní Every Fragment of Dust is Awakened (Každé smítko prachu je probuzené). Muž celý v bílém, se širokou sukní, se začíná uprostřed jeviště pomalu otáčet. Jeho ruce kreslí nesčetné obrazce, či snad příběhy, pomalu, nekonečně. Barvy světel se mění a s nimi i tanečník jakoby prochází různými stadii, než se úplně odpoutá od zemské tíže. K ní je prozatím držen svým stínem, který za starcem nestíhá, vzdává to a hned se vrací, aby se znovu vrátil a rozmnožil. Hypnotizující, neustále se otáčející postava bere divákům dech. Konečné zastavení znamená pro mnohé vysvobození. Ale i cestou domů se stařík ještě dlouho otáčí v myslích všech zúčastněných.