Když jsme se spolu sešli naposledy, ohlašovala jste pozastavení činnosti vlastního souboru Burkicom. V jakém momentu vás napadlo zorganizovat Bread&Dance? Cesta od minimální dotace až po mezinárodní showcase se nezdá být úplně přímá…
Opak je pravdou, tak dlouhá cesta to není. Od našeho posledního rozhovoru proběhlo další grantové řízení. Získali jsme mnohem vyšší podporu, ale stále se nedokážeme dostat na úroveň, která by nám dovolovala pracovat v podmínkách, které si představuji. A i když se podívám na výsledky těch nejvýznamnějších souborů, tak ani ty nedosahují dotací, které by umožňovaly provozovat soubor v profesionálních podmínkách. Všichni tedy narážíme na stejné limity, a to mě logicky vedlo k myšlenkám, zda nejsou jiné cesty financování. Cesta mentálního procesu k mezinárodní showcase byla proto poměrně rychlá a provázela ji otázka: Co udělat pro to, aby tanec v Čechách získal lepší podmínky?
Jana Burkiewiczová k Bread&Dance: „Stojí za tím potřeba sdílet. V tvůrčím procesu jsme totiž neskutečně osamělí.“
V polovině května se na české taneční scéně chystá ojedinělá akce. Pět významných českých souborů pořádá mezinárodní burzu tanečníků, oborové debaty a přehlídku s názvem Bread&Dance. Stojí za ní Jana Burkiewiczová z Burkicom, ale také soubory DEKKADANCERS, 420PEOPLE, Lenka Vagnerová & Company a Farma v jeskyni, pro které je současný tanec každodenním chlebem. S Janou jsem hovořil naposledy před rokem (odkaz zde), když její soubor od Ministerstva kultury obdržel velmi nízkou dotaci. Téměř o rok později pořádá mezinárodní showcase těch nejvýraznějších českých hráčů na poli profesionálního tance. Proto jsem ji znovu oslovil a bavili jsme se nejenom o významu a dopadu této akce, ale i o regionálním a zahraničním hraní, o postavení tance ve společnosti nebo také o tom, zda Bread&Dance není jistou formou vzdoru vůči dosavadní festivalové situaci.
