Foto: The Queens (Alexandre Katsapov, Mario Bakuš)
Pohádkový balet Marcii Haydée
Výpravný balet Spící krasavice hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského a choreografa Mariuse Petipy, na motivy pohádky Charlese Perraulta, měl původně premiéru na konci devatenáctého století v Petrohradě. Nyní vstupuje do repertoáru Baletu Národního divadla v choreografii legendární primabaleríny Márcii Haydée jako pozoruhodný artefakt duchovního odkazu baletní klasiky.
Od premiéry v roce 1987, kdy Márcia Haydée uvedla tento titul ve Stuttgartském baletu, zakotvila její Spící krasavice pevně v baletním světě. Zhlédli ji diváci v Chile, Belgii, Austrálii, Jižní Koreji, Švédsku a Kanadě a nyní doputuje do zrekonstruované budovy Státní opery v Praze jako podobenství o znovuoživení krásy a věčném boji zla s dobrem.
Před vytvořením vlastní choreografie se Márcia Haydée s Petipovým klasickým dílem setkala mnohokrát: Byl to vůbec první balet, který jako holčička viděla, a později v mnoha verzích sama tančila. Když se v roce 1961 ucházela o angažmá u šéfa Stuttgartského baletu Johna Cranka, předvedla mu variace ze Spící krasavice a ve stejném souboru debutovala v pas de deux Modrého ptáka a Princezny Floriny. Zevrubná znalost díla jí tak poskytla pevný základ, na němž vystavěla svou vlastní interpretaci Spící krasavice. Zároveň se jednalo o vůbec první choreografii, kterou Haydée vytvořila.
Důraz přitom kladla kromě princezny Aurory a prince Désirého hlavně na postavu víly Carabosse, která prostupuje celým baletem. Objeví se i v závěru při svatební oslavě, aby nám připomněla, že zlo je stálou součástí našeho světa. „Pro mě je Spící krasavice především příběhem o zlé víle,“ popisuje choreografka Márcia Haydée svou vizi, „Dobro i zlo máme každý v sobě, je to univerzální zápas.“
Obsah baletu
Po mnoha letech se králi a královně konečně narodí děvčátko. V rámci oslavy křtin přicházejí víly s přáním všeho dobrého. Jenomže ceremoniář Catalabutte zapomene pozvat vílu Carabosse. Uražená Carabosse je plná hněvu a uvalí na děťátko kletbu: Princezna Aurora se v den svých šestnáctých narozenin píchne do prstu o vřeteno a zemře. Zděšení celého dvora mírní Šeříková víla, která se prokletí postaví: Aurora se píchne, ale nezemře, nýbrž upadne do stoletého spánku, z něhož ji může probudit polibek z pravé lásky.
Kletba se naplní – nicméně o sto let později má Princ Desiré vidění, Šeříková víla mu ve snu ukáže spící Auroru a cestu k ní. Princ je očarován princezniným půvabem a probudí ji polibkem. Láska je nejmocnější zbraní proti zlobě temné Carabosse.
Svatba princezny Aurory a prince Desirého se slaví na zářivém maškarním plese, tančí zde řada pohádkových postav. Šeříková víla svazku milenců žehná. Zdáli je však sleduje Carabosse… Zlo i dobro dál zůstavají součástí života.
Balet bude online uveden s nahrávkou Santiago de Chile Philharmonic Orchestra, kterému patří poděkování za její laskavé poskytnutí, za vstřícnost a kolegialitu v této vyhraněné době.
Účinkují: sólisté a sbor Baletu Národního divadla, studenti Taneční konzervatoře Hl. města Prahy, žáci Baletní přípravky ND a externisté
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?