Puppet (soubor Baletu ND). Foto: Serghei Gherciu.
Angličan Douglas Lee a Španěl Alejandro Cerrudo pracovali se souborem Baletu ND již od srpna 2020. Tanečníci se naučili cvičit v rouškách, dezinfikovat si ruce, rozdělovat se na malé uzavřené skupinky, docházet na testy, chránit sebe i druhé, sledovat své zdraví a být příkladem, že covidová doba nezničí umění, živé divadlo. V listopadu 2020 oba tvůrci své nové choreografie dokončili a hotová díla se podařilo zaznamenat. Obě choreografie jsou součástí inscenace Phoenix, která tak obohatila repertoár Baletu ND (třetí choreografií je Prelude und Liebestod Cayetana Sota), nicméně na živé premiérové uvedení před diváky ještě čeká.
Douglas Lee: „Můj balet se jmenuje Puppet (Loutka). Velmi rád využívám pružnosti lidského těla, abych vytvořil krásu, nicméně myšlenka loutkohry naznačuje použití vnější síly, která tanečníkem pohybuje a ohýbá jej mnohdy až do nepřirozených úhlů. To vše na sále zkoumám. Symbolické postavy jako loutka probouzejí v lidech tvořivost a fantazii. Je to stejná energie, která diváky táhne do divadla na balet.“
Alejandro Cerrudo: „Když přijdu na baletní sál, už nepřemýšlím o slunci, smrti ani znovuzrození. Jen poslouchám hudbu a pozoruji tanečníky a postupně spolu vytváříme něco nového. Napadá mě k tomu citát od Chrise McCandlesse: Životní radost se rodí z nových zážitků, neexistuje větší potěšení než mít před sebou horizont, který se neustále mění a na němž každý den vychází nové, jiné slunce.“
Douglas Lee
Britský choreograf, tanečník a dlouholetý sólista stuttgartského baletu, držitel prestižního ruského ocenění zlatá maska za nejlepší choreografii roku 2016. vlastní díla tvoří již od roku 1999, spolupracoval s řadou baletních těles v Evropě a severní americe. pohybový slovník Douglase Leeho je znám svou výraznou estetikou, jež klade důraz na fyzické schopnosti tanečníků a žene je až do krajnosti.
Douglas Lee se narodil v Londýně, kde také získal základy baletního vzdělání na Arts Educational Schools. Poté obdržel stipendium na Royal Ballet School, kterou absolvoval v roce 1996 (získal cenu Alicie Markové). Stal se členem Stuttgartského baletu, v roce 2002 zde byl jmenován prvním sólistou. Stuttgartská opera poprvé uvedla jeho kreace Aubade a Lachrymal. V březnu 2011 měla premiéru jeho desátá choreografie pro Stuttgartský balet nazvaná Miniatury. Po tvůrčím úspěchu ve Stuttgartu se Douglas Lee rozhodl pro dráhu svobodného umělce a začal jako choreograf působit po celém světě. Do Stuttgartu se vrátil a vytvořil pro soubor díla Aria a Arcadia. Také jeho další choreografie Lifecasting na hudbu Steva Reicha, jež vznikla pro New York City Ballet a časopis Time Out NY ji označil za jedno z nejlepších představení roku 2009, se dostala na repertoár Stuttgartského baletu. Lee pracoval rovněž pro Norský národní balet, Vlámský královský balet, Augsburský balet, Dortmundský balet, Mohučský balet, Řecký národní balet, Ballet du Rhin či Tulsa Ballet. V roce 2016 získala jeho kreace When the Snow was Falling pro Divadlo opery a baletu v ruském Permu prestižní Zlatou masku za nejlepší choreografii. Douglas Lee vytvořil Legion pro Nizozemské taneční divadlo 2, Playground pro Atlantský balet a tři nová díla pro Curyšský balet. K jeho zatím posledním choreografiím patří Earthlings pro Les Grands Ballets Canadiens v Montréalu, nová adaptace Petrušky na hudbu Igora Stravinského pro Nürnberský balet a kritiky oceněná Naiad pro Stuttgartský balet.
Alejandro Cerrudo
Španělský tanečník a choreograf, rezidenční umělec Hubbard street Dance Chicago (2009–2018) a pacific Northwest Ballet (od 2020). Během kariéry tvořil pro řadu souborů a umělců včetně Wendy Whelan nebo Daniila simkina. oceňována je především choreografova muzikalita a pečlivá práce s hudebním podkladem, stejně jako smysl pro detail v pohybových vzorcích i emocích.
Alejandro Cerrudo se narodil ve španělském Madridu, kde vystudoval Královskou taneční konzervatoř. Od roku 1998 spolupracoval s řadou významných baletních souborů, mezi něž patří Victor Ullate Ballet, Stuttgartský balet nebo Nizozemské taneční divadlo 2. V letech 2008 až 2018 působil jako stálý choreograf v Hubbard Street Dance v Chicagu. Poté, co získal Cenu Rudolfa Nurejeva pro „New Dance“, byl v březnu 2012 požádán, aby vytvořil své první dílo, Memory Glow, pro Pacific Northwest Ballet v Seattlu. Nedávno byl jmenován prvním stálým choreografem tohoto souboru v jeho téměř padesátileté historii. Cerrudovy choreografie se objevily na více než dvaceti světových scénách a autor získal řadu cen, například od americké nadace Prince Charitable Trusts za svůj první celovečerní balet One Thousand Pieces.
V roce 2014 obdržel Donnelleyho stipendium od asociace United States Artists a později se stal jedním ze čtyř choreografů, které oslovila Wendy Whelan, bývalá světoznámá americká primabalerína působící v New York City Ballet, aby vytvořili originální duety pro dokumentární film Restless Creature o její kariéře. S tanečníkem Daniilem Simkinem se rovněž podílel na tvorbě site-specific představení v rámci projektu Work & Process newyorského Guggenheimova muzea. Cerrudova Spící krasavice z roku 2016, jež vznikla pro Ballet Theater v Basileji, byla časopisem Neue Zürcher Zeitung navržena na švýcarskou inscenaci roku.
Jana Novotná
Myslím, že recenze a její závěrečné otázky dokonale odpovídají na to, nakolik je tento už sám o sobě ND naprosto nehodný…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?