Sólo 2016 (Milan Tomášik). Foto: Drago Videmšek.
Milan Tomášik je umělec původem ze Slovenska, který posledních čtrnáct let žije, tvoří a působí ve slovinské Lublani, svůj talent uplatňuje ovšem po celém světě. To je také důvod, proč se česká premiéra jeho nejnovější sólové inscenace s názvem Sólo 2016 dostala na program Kulturního centra Cooltour v Ostravě až 25. října 2018, tedy dva roky po svém prvním uvedení v Košicích a Lublani.
Solo 2016 je autorská choreografie, kterou anotace prezentuje jako „osobní a zároveň univerzální výpověď tanečníka, který skrze různé emocionální stavy hovoří o světě na druhé straně černé kostky.“ V tomto ohledu divákova očekávání naprosto naplňuje. Performance je autentická, místy velmi intimní a zároveň nadčasová, čistá svým vizuálem, strukturou i precizními pohyby tanečníka.
V úvodní části sólista využíval ostrých dynamických pohybů. Prvních pár minut se v podstatě neposunul z místa, ale pohybem přitom naplnil celý prostor. Z poklidného začátku se propracoval k silné, rychlé pasáži, kterou doplňoval hlasitými výdechy, a s gradující hudbou se dostal až do extáze v podobě třesu, jako by ho probila nastřádaná energie v sále a síla hudby. Poté se tenze uvolnila, choreografie se zvláčnila a chvíli plynula za doprovodu zvuků větru a deště. V inscenaci ale nechyběla ani popová část doprovázená expresivnějšími výrazy a lehce bizarní závěr, v němž si tvůrce nasadil indickou čelenku a tančil na evropskou středověkou hudbu.
Většinu času Milan Tomášik na jevišti tančil jakoby ve svém vlastním světě. Zdálo se, že vidí věci, které divák nevidí, a že prochází místy, kde divák nemůže být. Na scéně se zrodil paralelní prostor, který publikum po svém poznávalo pouze skrze pohyby a emoce interpreta. On sám ale ze svého světa párkrát vystoupil a seznámil se s diváky, což bylo velmi sympatické.
Vrcholem díla bylo akrobatické číslo na strapse – pásu zavěšeném ve vzduchu, za nějž se artista drží jednou rukou a díky obrtlíku se protáčí. Pokud diváka choreografie doposud neoslnila, v tomto momentě určitě svůj názor změnil.
Během celého sóla využívá Milan Tomášik obsáhlý pohybový materiál, v němž prvky nesou společný nádech, ale skoro nikdy se neopakují a především nejsou prázdné – působí dojmem, že každý sebemenší pohyb je kontrolovaný a stojí za ním jasná myšlenka. Divák může vidět technicky precizní točky, lidový tanec i procítěnou improvizaci v duchu contemporary dance. Zároveň performer neztrácí kontakt s publikem, a to ani v těch nejniternějších, nejintimnějších částech. Divák se tedy nikdy nestává pouhým pozorovatelem, ale díky vzájemnému napojení s tanečníkem je neustále součástí dění. 
Autoři velmi citlivě zacházejí s minimalisticky zpracovanou scénou, světelným designem a novými médii – s projekcí vkusně dokreslující dění na jevišti. Sólo nedoprovází autorská hudba, ale skladby zvolené tvůrcem, mezi nimiž zaznívá například remix popového hitu Chandelier od zpěvačky Sia, ale také staré slovinské lidové a náboženské písně. Kombinace těchto různých hudebních stylů přitom naprosto odpovídá momentální náladě inscenace a vše do sebe zapadá.
Milan Tomášik dal svým sólem kromě výborných tanečních a choreografických schopností najevo především neuvěřitelný respekt k tanci a pohybu jako takovému. Jeho práce jednoduše čišela úctou, citem a nezbytnou pokorou k umění pro to, aby se z „obyčejného sóla“ stal výjimečný zážitek.
Psáno z představení 25. října 2018, Kulturní centrum Cooltour, Ostrava.
Solo 2016
Choreografie, tanec a výběr hudby: Milan Tomášik
Asistentka choreografa: Špela Vodeb
Dramaturgie: Andreja Kopač
Světelný design: Luka Curk
Technický ředitel: Janko Čief
Kostým a scéna: Jasna Vastl
Autorka videa: Hana Bi
Premiéra: 19. 9. 2016 v Košicích a 11. 10. 2016 v Lublani
Romana Horáková
Děkuji za nesmírně zajímavý a s velkou erudicí napsanou reportáž o I.V.Psotovi. Pochopila jsem, že to byl vynikající…Výročí Baletní školy I. V. Psoty v Brně