Na pár týdnů se ale nyní diváci do divadel vracejí. Ale skutečně se vrátí? A jaké to bude? Rozvolnění opatření umožnila divadlům hrát, ale za striktních podmínek. Kolik diváků touží po fyzickém prožití umění a snese jistý diskomfort v podobě respirátorů, povinných testů či nemožnosti se občerstvit? Nebude vlastně lepší si počkat na ucelenost zážitku, nerušenou hlídáním sektorů, podivných mezer mezi diváky způsobených omezenou kapacitou?
Bez diváků nebude umění…
Červen, měsíc, kdy se obvykle vyčerpaní umělci loučí se sezonou, kdy vše začíná být trochu unavené, každý chce volno, ale špetka sentimentu se přeci jen v srdci každého objeví, neboť to i bývá období loučení se s kariérou. Ale letos? Letos končí sezona, která vlastně ani nezačala. Sezona, kdy i ten nejvěrnější divák, jehož skříň obsahuje více společenských šatů než ponožek, zhlédl více představení doma z gauče než z těch sálů plných napětí, vůní a trochu i prachu, jak to už tak v divadlech bývá.
Barbora Truksová. Foto: David Konečný.
Inzerce
A jak se s tím vším mají vyrovnat divadla? Mají vyjít vstříc divákům, které uplynulý rok finančně zdecimoval, a být cenově dostupnější? Anebo bude přednější zalepovat stůj co stůj masivní ztráty v rozpočtu, aby nemuselo v blízké době docházet k propouštění?
Podobné je to i se sestavováním programu. Kamenná divadla měla ten luxus, že si mohla dovolit zkoušet i po dobu pandemie. Většina z nich toho využila k přípravě nových premiér, kterých můžeme jak nyní, tak i v prvních měsících nové sezony očekávat obrovské množství. Ale je to dobrá strategie pro prodeje vstupenek? Nenalákalo by diváky naopak zařazení největších hitů? Ostatně červen a září bývají z hlediska návštěvnosti nejslabší měsíce. Není risk přicházet v tuto chvíli s premiérovými tituly?
Samé otázky, samé proměnné, žádný precedens… Podobná situace nikdy předtím nenastala a nikdo neví, jaké nyní bude chování diváků. V období pandemie řada umělců i souborů šla cestou digitalizace, projekty byly přístupné online a často zdarma, divák si je mohl pouštět opakovaně… Jenže živá umění potřebují interakci, a tak jako divák často potřebuje svého umělce, tak zejména umělec potřebuje svého diváka. Pro tvůrčí bouření a inspiraci, ale také, co si budeme namlouvat, kvůli financím.