A když nezabere výhružka, skutečné podání žaloby už dokáže život protistraně hodně znepříjemnit, byť se ukáže jako nedůvodná. Zdá se mi, že také v tanci jde o stále oblíbenější způsob komunikace s publicistou. Mohu dosvědčit několika příklady ze své praxe. „Budu to řešit právním způsobem,“ psala onehdy tanečnice Jana Kůrová v Tanečních listech v reakci na můj článek upozorňující na její podnikatelské praktiky, které nesly znaky kriminálního jednání. S podáním žaloby nedávno proti mně šermoval Antonín Schneider, když se mu nelíbila interpretace výzkumu prováděného pod souhrnným názvem Český tanec v datech. Pokud bych se poohlédl za dalšími podobnými případy z posledních měsíců, pak „právní kroky zvažoval“ slovy Mária Radačovského brněnský balet vůči přispěvatelce Taneční zóny Ditě Dvořákové, do pomyslné mozaiky zapadá i kauza kulminující na konci léta kolem vedení Duncan Centra. Na popud právníka Duncan Center Divadelní noviny raději stáhly fotografie ředitelky Romany Lisnerové u svých polemických článků zveřejněných na webových stránkách.
Komentář
Tanecni aktuality uz take nemaji panenskou blanu, pod vyhruzkami pravnich kroku byly nuceny napr. stahnout rozhovor s Petrem Zuskou, tehdy jeste sefem baletu ND ci cenzurovat cast diskuze pod rozhovorem s J. Tazlarovou... V takovou chvili si nicmene uvedomi moc, ktere se napadatele obavaji, a pripomenou si, ze jejich existence ma smysl.