Aby toho nebylo málo, nejenže se téměř celé představení odehrává za sporého nasvícení, ale ani po přečtení myšlenkových pochodů, jimiž se autoři zaštiťují, nejste osvíceni. Jen tak namátkou – z uměleckých počinů byste se měli například dozvědět cosi „o koloběhu života v časoprostoru, ve kterém se rodí a zaniká vše živé“, rozpoznat na scéně „uprchlický tábor či divadlo, jehož režisér visí v provazišti“ či „konkrétní lidský osud, který se prodírá napříč časem“. Říká se, že papír unese vše. Způsob, jakým funguje umělecká práce v konfrontaci s divákem, je ovšem něco zcela jiného.
Císařovy nové šaty?
Šero, v něm matné obrysy postav. Myslíte, že jde o sen nebo vám slábne zrak? V žádném případě. Naopak, čelíte tvrdé realitě. Možná vás zaskočí, možná jste ji už zažili. Ano, i takové pochybnosti se vás v divadle během umělecké produkce mohou zmocnit.
Inzerce
Nejenže jste vrženi do filosofického rozjímání, k němuž vás autoři nabádají a které naplno zaměstnává všechny šedé buňky kůry mozkové, ale nadto řešíte, jak dešifrovat deklarované myšlenky na jevišti. Vždyť to není dost dobře možné, když se tanečníci v černých svršcích a černých plandajících teplákách mihotají v tmavě orámovaném hracím prostoru jako pouhé stíny. Marně se pokoušíte zaplašit neblahé pochybnosti, zda si performeři nedopatřením neodběhli na scénu v tréninkovém či volnočasovém ošacení a zároveň nenastaly potíže s ovládáním elektrických spínačů… Někdy jste rovněž na vážkách, zda v tištěném programu neúřadoval tiskařský šotek – přestože jsou v něm uvedena jména různých choreografů, máte pocit, že jde o jednoho a téhož. Jako by se na vnější i vnitřní dramaturgické vyvážení večera v tvůrčím zápalu zapomnělo.
Na závěr přidávám ještě jednu citaci. Abychom totiž porozuměli fungování divadla, kde se v případě tanečních děl tělesné artikulace odehrávají, potřebujeme mimo jiné nejen „prostor, odkud je možné se dívat“, ale „z hlediska dynamického je to vznik ‚komunikačního‘ proudu mezi hercem a divákem“ (Alain Girault) .
A tak si kladu otázku, zda namísto zmiňované komunikace, dynamiky a prostoru pro imaginaci se k percepci v některých případech nenabízí jen šeď a prázdnota. Nehledíme někdy v konečném důsledku na „císařovy nové šaty“?