Co je horšího než neúspěch?

Možná to taky znáte: premiérový večer, v publiku rodina, přátelé, kolegové, bývalí spolužáci. Padesát minut se snažíte zorientovat se v dění na scéně, rozluštit symboly, pochopit, proč se tanečníci pohybují tak záhadným způsobem, imaginujete, kontextujete a nic, nic nechápete, nic necítíte... Pak sedíte pět minut ve tmě (jako na začátku) a čekáte, jestli se někdo ujme iniciativy a tleskne jako první. A je to tady! Potlesk rozjede volume na maximum a řachne jako činely! Hvízdá se, křičí bravo a nebere to konce. Premiérové publikum zná svou roli a i kdyby cítilo rozpaky, nezklame.