Jak se ale v rouškách tančí, to mě zajímalo! A kde jinde se zeptat než u tanečníků, napadlo mé naivní minulé já. Jenomže na dotaz „A jak se ti s tím tančí?“ se někteří zatvářili, jako že rouška je angličtina a oni Alena Schillerová. Jiní zareagovali s tím, že nemohou odpovědět, protože nechtějí být sprostí. Dlouho jsem pátrala po tanečníkovi, který řekne něco víc, a já budu moci napsat svůj článek (a tedy i přestat ignorovat dotazy z redakce, jestli vím, kdy jsem měla deadline).
Zatímco cyklisté si mohou užívat kvetoucí přírody plné alergenů, tanečníci na sálech se po každém skoku dusí z po pár minutách mokré roušky, ze které vdechují toxiny, které tělo již vyloučilo. Roušky padají, zhoršují periferní vidění, neumožňují pořádně dýchat, unavuje se tělo i svaly, a nedotknout se vlhké roušky, to nejen při partneřině prostě není možné.
Netroufám si hodnotit, zdali jsou roušky v něčem tak fyzickém a kontaktním, jako je tanec, skutečně efektivní. Nechci podceňovat žádná rizika. Ostatně, jak jeden z mých respondentů pravil, „když chce tanečník tančit, udělá pro to cokoli.“ A tak chci vlastně jen všem tanečníkům popřát, ať to zvládnou ve zdraví.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?