Je sociální médium lepší než to „normální“?

Petra Dotlačilová. Foto: Michal Hančovský.

Autor Petra Dotlačilová

Zpočátku jsem byla sama nadšená, že jakožto cílové skupině se mi soubory, umělci a jejich plánované aktivity sami připomínají. Pokud tedy sleduji správné subjekty. Jenže s rostoucími lajky a množením akcí online a obecného digitálního přehlcení mé nadšení postupně odpadlo. V rámci duchovní očisty a nutnosti koncentrace jsem se snažila si od sociálních médií odpočinout. Jenže z profesního hlediska je opuštění virtuálního prostoru nevýhodné, pokud ne zcela nemožné. V poslední době se navíc stává, že mnoho souborů téměř nebo zcela rezignovalo na tradiční rozesílání tiskových zpráv do relevantních médií – například k nám do Tanečních aktualit. Tím se naše schopnost informovat o dění v tanečním světě výrazně snižuje. Dokonce ani na jejich internetových stránkách se člověk nedobere nejaktuálnějších informací, pro které si pak musí dojít na sociální média. Někdy je jediný popis představení k nalezení u facebookové události, či nově na stránce Gooutu, přes který se divák na dané představení dostane.

Jistě, informace se k fanouškům dostane rychle a efektivně, jenže co když si právě oni, dávají nutný facebookový detox, nebo jejich fanoušky nejsou? A co diváci, kteří Facebook nemají? A vůbec všichni ti, co se o událostech raději dozvídají z klasických médií, které informacím dodávají určitý řád a strukturu? Zkrátka, sociální média komunikaci s diváky zcela nespasí a PR manažeři souborů by si měli uvědomit, že jejich výhradním použitím možná míjejí důležitou skupinu diváků mimo jejich „sociální bublinu“. Zvlášť pokud jde o virtuální události, dostupné teoreticky neomezenému počtu diváků po celé republice i v zahraničí, bylo by smutné o publikum i propagaci přijít kvůli zvoleným komunikačním prostředkům.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.