Do tohoto majestátního prostoru vstupovali nejen významné postavy našich dějin, ale také se zde kdysi tančilo. Tentokrát se jednalo o velmi zvláštní představení, v němž nešlo o žádné tanečky elit, ale o rétoriku jednoho muže. A ne ledajakou. Na pranýř se dostala i veřejnoprávní média, která byla označena za lživá a štvavá.
Když múzy mlčí…
Současná taneční scéna skýtá různou intenzitu zážitků a aktuálně není ani na naší politické scéně nouze o vskutku nekonvenční počiny. Nejen adepti Terpsichory musí vládnout fyzickou flexibilitou, ale i páteř české parlamentní demokracie se poslední dobou nebezpečně ohýbá. Do čela parlamentní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů byl totiž zvolen bývalý člen Veřejné bezpečnosti, který v roce 1989 usměrňoval dění na Národní třídě obuškem. Vzápětí na to premiér vlády, jenž vybraného adepta v médiích náruživě podporoval, byl náhle osvícen a chtěl ho odvolat. Což ovšem nestihl, neboť dotyčný po projevech občanské nevole rezignoval sám. A aby toho všeho nebylo málo, před pár dny konaná inaugurace hlavy českého státu ve Vladislavském sále se příliš nevydařila.
Inzerce
I když doménou Tanečních aktualit není politika, my, redaktoři a autoři, jsme rovněž zprostředkovateli dění, dění tanečního, pohybového, alternativního. I nás se citelně dotýká ohrožení svobody slova, k němuž během výše uvedené slavnostní události došlo.
Přestože múzy zatím mlčí a zbraně neřinčí, nechce se mi věřit, že by ti, kteří tvoří ve jménu umění, zůstali vůči takové zvůli hluší. Doufám, že umělecké a kritické vyjádření se nadále neobejde bez pádné artikulace uměleckých vizí, objektivity, vlastního názoru i náležité erudice. A že nebude potřeba stále více odvahy vyjádřit se a nemít přitom pocit, že byste, řečeno slovy jednoho politika, mohli být likvidováni… A to jenom proto, že komentujete, píšete a jste žurnalisté. Tedy, pardon, kritici.