Kulturní povyražení po česku
Před pár dny se odehrál na ČT art živý přenos z prostor pražského Národního divadla. Soudě dle poměrně vydatné mediální masáže propagující téměř čtyřhodinovou akci, cíl byl jediný a nadmíru bohulibý – povzbudit (zaplatit) umělce a upozornit veřejnost na stav, v němž se česká kultura nachází.
Lucie Dercsényiová. Foto: Michal Hančovský.
Divadla a všechny instituce související s uměním jsou již drahnou dobu v důsledku všeobecně známých opatření zavřená a poměry, náladu a výsledky české kulturní scény lze momentálně posuzovat výhradně ve virtuálním prostředí. Čím a jak tedy chtěli organizátoři večera Národ sobě, kultura tobě přítomné a přihlížející povznést na duchu?
Vybraným umělcům umožnili vystoupit a divákům sedícím doma před obrazovkou si naplno užít převážně hudební vstupy rockových, rapových a jiných kapel, které většinou hrály za vydatného doprovodu Orchestru Národního divadla. Metronom Festival, iniciátor celého projektu, evidentně držel pevně v ruce otěže dramaturgického výběru účinkujících a šel si za svým. A tak zamýšlený multižánrový projekt dopadl, jako když pejsek s kočičkou pekli dort.
Vedle populárních hudebních uskupení se jakoby mimochodem mihli umělci z Národního divadla samého a po většinu času tu dělali, žel Bohu, křoví. A nejhůře to odnesli tanečníci. Bylo mi líto sólistek a sólisty, jež vedle křepčících raperů interpretovali úryvky z Labutího jezera a Spící krasavice. Nakonec ale musím uznat, že to byla asi lepší varianta nežli vybraná ukázka z připravované premiéry Laterny magiky vytržená z kontextu inscenace. Její členové poskakovali v rozcuchaných parukách jako smyslu zbaveni a místo smíchu nad jejich pantomimickými úkony za bílou plachtou ve mně vzbuzovali spíše soucit, co že tu dělají za taškařice. Kratičké skeče několika málo hereček a jednoho herce ze Zlaté kapličky si v tomto ohledu také moc nezadaly a operní pěvci si museli v pestrém hudebním maratonu vystačit s jedinou árií.
K lepší orientaci v tomto mišmaši a ke zlepšení nálady diváků u obrazovek zmordovaných nejen nekonečnou stopáží, ale i pandemickou situací měly přispět vstupy dvou moderátorů z Vosto5. Vymustrovaní v dobových kostýmech po celou dobu přenosu bez uzardění své texty četli a urputně se drželi hesla „hlavně nic neříct zpaměti“, byť se prý program připravoval dlouho předem. O drhnoucím humoru, a ne vždy duchaplném obsahu jejich skečů raději pomlčme.
Jistěže se za večerem Národ sobě, kultura tobě skrývá hodně práce a příprav jak provozních, tak uměleckých. Leč na vyváženou, rovnoprávnou prezentaci uměleckých žánrů, již by leckdo očekával, nedošlo. Takže klobouk dolů před těmi, kdož pop kulturně-alternativní mixáž vydrželi až do konce a neztratili naději, že spatří ty „své“ umělce v plné parádě zase někdy naživo či online.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
