O ignorování některých tvůrců a děl české taneční scény už se psalo, viz sloupek Čára přes rozpočet Josefa Bartoše a debata pod ním. A musí se asi psát znovu. Jestliže na platformu přijíždějí, jak Yvona Kreuzmannová často hlasitě opakuje, desítky významných prezentérů, dramaturgů, festivalových ředitelů, pak se na přehlídce tomu věnované nedozvědí, že u nás máme talenty, jako Lenka Vagnerová, Jana Burkiewiczová, DEKKADANCERS… Tím se skandálně deformuje obraz českého tance. Soubor Burki&com například nikdy nedostane takovou podporu jako tvůrci z okruhu Tance Praha. Nic by nám do toho nemuselo být – rozhoduje o tom dramaturgická rada, jsou to volby Tance Praha a jejich zodpovědnost. Jenže ty peníze, za které se to děje, jsou veřejné, tedy i naše. Objemy financí, které Tanec Praha každý rok „vygrantuje“, jsou veliké, a je tedy správné se k výsledkům těchto investic odborně vyjádřit. Z České taneční platformy se bohužel stala lokální přehlídka osobních vazeb a kontaktů. V politice se tomu říká klientelismus. Je to příkré označení neslučitelné s kulturním prostředím, které stojí a padá na osobních vztazích? Možná. Proto je nutná širší diskuse a hlavně odvaha na ní promluvit.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů