Na cestě k tanečnímu nomádství
Slovo tanec v sobě skrývá tolik podmnožin, že bychom se jich jen těžko dopočítali. Pro mě navíc jeho význam vždy představoval i most mezi sportem a uměním. Pojmenovává totiž pohyb, který se musí poctivě natrénovat nebo ke kterému se za nemalého fyzického úsilí propracováváme. Zároveň v sobě ale skrývá silnou estetickou složku, hloubku, prostor pro kreativitu a možnost sebevyjádření. Ač tanec může, a možná by i měl, stát sám o sobě, mluvíme o něm v termínech, které se zpravidla přiklání k jedné straně mostu – na břeh umění, nebo sportu.
To, co mi v téhle diskuzi ale často chybí, je vzájemné povědomí a snaha o pochopení. Světy tanečních umělců*umělkyň a sportovců*sportovkyň se zdají být oddělené, i když jsou ve skutečnosti provázané a jednoduše průchozí. Překračovat jejich hranice navíc může být podobně dobrodružné a obohacující jako překračovat hranice při cestování. Vydat se na „zahraniční“ taneční cestu totiž znamená osvojit si základy cizího (pohybového) jazyka, poznat nové lidi, setkat se s jinou kulturou, možná se trochu ztratit a pak se zase najít. Cestovat znamená prozkoumávat nové, ale neztrácet staré. A jako jen v některých z těch procestovaných zemích světa chceme opravdu žít, stejně tak zůstáváme věrní jen některým tanečním komunitám či stylům. To ovšem neznamená, že bychom se měli uzavírat před ostatními a limitovat tak svůj vlastní rozhled a možnosti.
V mém ideálním světě proto funguje něco jako taneční nomádství – člověk si vystačí se svým tělem a připojením na síť tanečních kontaktů. Může se pohybovat dle libosti, a když chce, je doma všude, nebo nikde. Ano, nezní to jako ideální cesta pro profesionální tanečníky*tanečnice, ale netančí přece jenom oni.
Dnešní svět v konečném důsledku stejně cení všestrannost a flexibilitu. To, že se od sebe lidé umí učit a jsou ochotni vystoupit ze zajetých kolejí. Někdy jde o malé kroky – já sama si vybavuju třeba tanečníky latiny na hodinách současného tance, baletky v rytmu hip hopu, nebo dokonce horolezce na závěsné akrobacii. Naše vzájemné obohacování, přemosťování a cestování pak může být zajímavější a prospěšnější, než se na první pohled zdá. A navíc může napomoct k tomu, aby se i sebemenší náznaky elitářského rozdělování tanečních forem na kategorie vyšší a nižší třídy staly tanečními faux pas.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?