Přijímačky do neznáma

Je leden – čas rituálu k zabezpečení budoucnosti profesionálního tance, čas přijímacích zkoušek. V myšlenkách doprovázím uchazečky a uchazeče do majestátních budov a prostorných sálů, kam se smí jen naboso, kde to zvláštně voní a mluví se tam šeptem. Myslím na to, co je čeká v případě, že projdou sítem, nebo spíš uchem jehly, a stanou se vyvolenými žáky Terpsichoré. Myslím ale i na ředitele (taneční konzervatoře u nás vedou jenom muži), pedagožky a pedagogy, kteří mají za úkol vychovat z těchto dětí umělecké profesionály, schopné obstát v realitě budoucnosti. Jaká asi bude?