I tyto komentáře našly svou opozici. Reagovala na ně i pedagožka Markéta Tomcová zastávající se svých studentů i školy a oficiální profil konzervatoře vybízel ke slušnému chování. V tu chvíli se z některých účastníků „debaty“ stali odborníci na slovo vzatí. Například se dozvídáme, že na dýchací přístroje studenty nedostane koronavirus, ale pravděpodobněji samotné roušky, což se (prý) učí na základní škole v biologii. Na tyto hodiny jsem asi chyběl… Vrchol diskuze pak představují gramatické a názorové lahůdky od jistého Pepika Bejbyka, podle kterého lidé „poslouchaj nesmysli“, zmíněná fotka „vypadá morbydně“ a je přirovnaná k těm „z koncentaku za ostnatym dratem, kdy lide taky byli nepravem utiskovani“. Jiná přispěvatelka dokonce přichází s připodobněním k filmu Pianista. V tu chvíli jsem zůstal vyloženě civět na obrazovku svého telefonu…
V diskuzích na sociálních sítích si lidé rádi nasadí pomyslnou masku anonymity a nedosažitelnosti a vytasí všechny zraňující zbraně, které mají v záloze. Jenže zde se jedná o velmi nevyrovnaný boj, protože na protilehlé straně stojí dítě. Dítě, jehož jedinečná osobnost se stále ještě utváří, navíc v období, kdy sebedůvěra, sebepojetí a identita tvoří základní životní témata. V takovém případě mohou být dopady na psychiku jedince doslova a do písmene zničující a vina zde leží na těch, kteří podobné jedy do veřejného prostoru pouští. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, podobné komentáře si mohou přečíst i zmíněné studentky.
Zásadou a cílem jakéhokoliv výchovného nebo vzdělávacího procesu by měl být respekt k druhým lidem. A zde jsme jako společnost zcela očividně selhali na plné čáře.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí