Taneční pragocentrismus

Nevím, jest-li toto sem patří a nebo ne, ale možná jen kouskem pocitu z žití, které ubíhá nejen pokusem (poklusem) možná až skoro netanečním a nebo naopak hodně tančícím, možná už i zralým a zrajícím a vyvolá to možno pokus o přehodnocení všeho - nejen uměleckého, dojmového, kritického a to se spoustou nových návrhů, nadějí a i někdy pochopení nepochopitelného ... Třeba se pletu, ale čas nezastavíš v ničem, co netiká tak trochu každému a ani digitálkám nemůžeš toto zastavit, když vyndáš baterie ... Kritikům nevezmeš mobil, ani NB, ani tužku s poznámkama, kde bylo líp jak v Brně, Ostravě, v Ústí, v Budějicích a nebo i nakonec i v Praze. A všude se to tam motá v tom dobrém smyslu v tanci, v pocitu vyjádření těla, co vše je schopno předvést s dobrou hudbou do pocitu toho druhého, kterého i to může zaujmout či až nadchnout, co tu roste za dobré podhoubí nejen pražské ... Ale i doba to natikává tak, že možná se blíží ta doba v přehodnocení toho, co je tu nyní nasměrováno pro ty už dávno nezačínající a možné nové myšlenky tam, kde se to asi i čeká ... A nemusí to být jen Husákovy děti, možná i ti mladší, kteří už vyrostli trochu jinak v dění, které dalo do vínku i trochu jiný a možný přístup, tak se Vy zrající ukažte, neb asi se něco bude měnit ... a to nejen v Praze, ale i venku a kolem ...
Pragocentrismus asi není tou jedinou podmínkou pro vznik všeho kolem tance jen proto, že by se z toho tanec nemusel nakonec ani vytratit a ani ozřejmit tou povinnou barvou vhodně zvoleného baletizolu a s tou ohlazenou tyčí horizontální podoby a jistoty klasického tance a zase tance. Kdo to chce zkusit, tak ať zvažuje a chystá a jen čas bude proti Vám. Hudba zůstane, pocit taky, někdo to napíše a někdo pochopí i jinak, když si to ten rodič přesto myslí jinak - ukažte mu tu sílu tance a pošlete ho ne někam, ale i do tančícího venkova a nebo dokonce ven a nebo mu pustě na PC z toho záznam ... pak si ten pragocentrismus a možná i jiný dojem přehodnotí skoro každý a třeba i rozmyslí a nebo nenapíše a nebo zase možná jo ...
Čekám, že jaro taky někdy přijde spíše nejen po špičkách a i v džezovkách se to ukáže ... Zrcadlem nepokrytým jen ryzím zlatem a bez obavy, co je za ním a nenahradí to ani cinkot rozbitého půllitru v hospodě, spíš možná rachot toho, že se chystá nový tanec, s láskou, touhou a něžností toho pohybu, který všichni stále milují a nejen na jaře a nejen na Petříně ... Si myslím ...

Mých pár postřehů - úmyslně pragocentricky nikdo neuvažuje, nemáme na takové vymezování se ani čas. Myslím, že netrpíme dojmem, že mimo Prahu se nic neděje, naopak kdo delší dobu sleduje scénu, vidí za deset, patnáct let ohromný vývoj ve zřizované i nezávislé sféře. Každý z nás se snaží shánět tipy na autory, kdekdo slíbí, že bude mít oči otevřené, a nic, nebo se tři média přetahujeme o jednoho člověka, který neví, kam dřív. Je třeba i držet jistou úroveň, deníkář z klasické redakce stěží bude schopen napsat relevantní recenzi. Vychovávat se samozřejmě snažíme, ale kde není aspoň minimální talent pro práci s jazykem a schopnost napsat správně alespoň shodu podmětu s přísudkem, tam často rychle skončí i dobrá vůle. A bohužel jsou v tom i peníze – skutečně motivační honoráře neziskový sektor vygeneruje.
Jsem zastáncem toho, že psaní je práce a práce má být výdělečnou činností. Přesto sama pro sebe někdy dělám výjimku a raději podpořím ostatní, protože chci udržet v oboru pluralitu, kterou považuji za zdravou a nutnou. Cestování do regionů je ale ještě o stupeň dál – pokud mi po odečtení cestovného a ubytování od honoráře zbude ne nula, ale jsem v mínusu, tak už nejezdím, protože se mám co ohánět, abych si vydělala na živobytí. Vlastně je snazší vyjet na festival ven, protože je šance uspět ve výzvách IDU, pro „tuzemskou mobilitu“, co vím, podpora zavedena není. Možná čas založit si vlastní fond (?). Čest výjimkám (NDM a Se.s.tě), že pomáhají s ubytováním, i když tady jsme zase blíže ke střetu zájmů.
Uznávám, že úlohou novináře je informovat, ale ve chvíli, kdy to není zaměstnání s platem, je limit jasný. Běžně trávím několikanásobek času redakční činnosti, než si vykážu, hodně zabere mimo jednání s partnery právě shromažďování zpravodajství a samozřejmě mi vadí, že řada informací se ke mně nedostane, nebo pozdě, nebo ve formě, s jakou nejde pracovat. To je další problém. Řadu akcí zachytím jen díky facebooku. Podklady ve stylu, že pozvánka je fotka plakátu k představení, tak sorry, ale z toho zprávu neudělá nikdo. Ani z básnivých anotací. Nebo okleštit komunikaci na newslettery, které mailservery přesunují do promo/hromadných nebo spamu a tam samozřejmě končí v propadlišti dějin. Nemám čas trávit další hodiny vymáháním podkladů v jiné formě, abych pak dostala promo polotovar plný pravopisných chyb, který budu ještě předělávat. Takhle bych mohla zprávařit celý den, ale asi bych brzy pracovala zpod mostu, byť s hřejivým vědomím, že dělám tu „poctivou žurnalistiku“.
Ostatně není mou povinností suplovat nefunkční nebo absentující PR (nicméně plánuji školení nebo webinář, vím, že zájem by byl, a jestli to někdo čte – myslím na to).
Sám jako zastánce neoliberalismu bys měl zaujmout i tady stejný postoj: pokud je každý ve svobodném světě zodpovědný sám za sebe, pak je ale i umělec zodpovědný za to, aby se o něm vědělo. Musí se naučit komunikovat sami a aktivně, nebo se spojit a společně si někoho najmout, třeba pro celý region. Na facebooku je spousta skupin, kde hledají copywriteři a PR na volné noze drobné zakázky a není určitě problém, aby markeťák z Uherského Hradiště pomáhal s komunikací souboru v Klášterci nad Ohří.
Obě strany (a já vlastně zastupuji obě profese současně) máme svoje „povinnosti“ z titulu své profese, ať už informovat či propagovat, ale nesouhlasím s tím, aby odpovědnost ležela jen na té novinářské. Já každopádně, až budu mít skulinku, zapracuju na té PR edukaci, která nám může kus praktické práce ušetřit.

Na otázku "Víme snad něco konkrétnějšího o brněnské konzervatoři, festivalu ve Valašském Meziříčí, ostravských improvizačních večerech, sólistech ústeckého baletu, jablonecké letní škole nebo olomoucké nezávislé scéně z jiných než regionálních zpravodajů?", ač nevím, koho se vlastně ptáte, musím jen odpovědět: ANO, víme! A to o všech vyjmenovaných. Mnoho z nás "pražských publicistů" tam jezdí a sleduje dění v celé ČR, co jen to jde. Nebo strávila ROKY hledáním a motivováním místních dopisovatelů.
Pokud kohokoli takového znáte, dejte mu prosím echo, že v TA jsou dveře otevřené. Myslím, že ti, kdo chtějí psát o tanci, to již dávno vědí. Každopádně mě baví ta naivita, kolik si myslíte, že takových lidí je. Určitě mnohem více než před dvaceti lety, ale stále velmi málo, to mi věřte.

Nicméně mě překvapilo, nakolik vás dráždí (zřejmě moje) douška, že se např. do Ostravy vyplatí zajet na balet. Za mého mládí (protože nejsem z Prahy) se prostě na balet vždy jezdilo. Do blízkého krajského města, ale velmi často právě do Prahy, dnes i do zahraničí. A mnoho tanečních fanoušků z celé ČR to tak má podle mě doteď. Ne všichni žijí přímo naproti krajskému divadlu s baletem. Konkrétně do Ostravy dojíždí za baletem nejen celé Slezsko, ale i Morava a další blízké oblasti. Je normální na premiéře potkat taneční komunitu z celé ČR a na reprízy se vypravují abonenti třeba i z Opavy, Nového Jičína, Vsetína apod. Z návštěvnosti ryzích Ostraváků by se nikdy tamější balet neuživil. NDM to moc dobře ví, i proto začínají představení již v 18:30, aby byl čas na návrat domů a brzké vstávání. A pokud se tam objeví výjimečné dílo, přijde mi fér napsat, že se na něj vyplatí zajet, a to z jakéhokoli koutu ČR, i kdybyste museli řešit dopravu, pozdní návrat, ubytování nebo nepohodlí, protože to prostě stojí za to. A ano, přijde mi naprosto normální, pokud bych si v recenzi od brněnské publicistky na pražskou inscenaci přečetla, že se jí opravdu vyplatilo do Prahy zajet a doporučuje to i ostatním. Zajet si na balet / do divadla do Prahy je myslím pro řadu občanů ČR celkem běžný pojem.

Díky za vaše komentáře. Rozumím vašemu rozhořčení, nejvíce jej zjevně pociťují ti, kteří se v tomto ohledu nejvíce snaží a kterým můj sloupek proto připadá nefér. Nejde o útok ani o svévolnou kritiku. Pragocentrismus se v taneční oblasti, ať už explicitně či častěji implicitně, projevuje. Mým záměrem bylo téma otevřít a způsobit kognitivní disonanci těm, kterých se pragocentrismus týká (mezi něž zrovna vy, pochopitelně hájící vlastní otevřenost, nepatříte). Při takovém počínání se prostě odněkud začít musí a přestože se zmíněný neduh zdaleka netýká jen médií, vybral jsem je, protože mají největší sílu a dosah. Šlo mi o to otřást tou samozřejmostí, se kterou o tanci v geokulturním kontextu u nás přemýšlíme, ideálně nahlédnout věc z jiné perspektivy: to, že je největší rozmanitost dění v Praze a proto tomu mediální obraz odpovídá, je nejspíš fakt, ale nikoho nenapadne ptát se, proč tomu tak je. Myslím, že problém je v samotném uvažování o "lokálním" tanci. Ilustrují to například doporučení z recenzí "regionálních" produkcí typu "vyplatí se do města XY na tento kus zajet". Zkusme si představit, že by se v recenzi na pražské představení psalo, že se vyplatí na kus do Prahy zajet. V tanečním diskurzu (nejen v tom oficiálním) je prostě pragocentrický předpoklad nevysloveně přítomen: ty hlavní a důležité události se dějí v Praze, čtenáři jsou vesměs Pražáci. V takové atmosféře by se ani mně nechtělo posílat do redakcí texty a PR zprávy o "regionálním" dění, které bude vždy mezi těmi "velkými" a "důležitými" událostmi vypadat druhotně, podřadně.
Působí-li můj sloupek jako kritika jen a pouze médií, je to má chyba, měl jsem si dát více práce a pokusit se popsat pragocentrismus, jak ho vnímám, komplexněji. Práce poctivých žurnalistů, autorů a redaktorů si totiž vážím.
Kontakt na žádné mimopražské reportéry bohužel nemám, ale k výzvě se přidávám: znáte-li někoho, kdo má vztah k tanci a psaní, dodejte mu/jí odvahy, aby se ozval.
P.S.: Ke sklepům despekt (na rozdíl od konceptuálního tance) rozhodně nechovám, naopak jim velmi fandím. Mě osobně dráždí spíš ta naše tendence k sebelítosti, za niž příliš často schováváme neschopnost přiznat si, že některé věci možná ještě zas tak dobře neumíme. Nemáme peníze, ve škole nás traumatizují, autoři nechtějí psát apod. S některými věcmi se hnout dá, s jinými ne. S těmi prvními pojďme něco dělat, na ty druhé zkusme změnit úhel pohledu.

"Jen je třeba mimopražské reportéry objevit, podpořit a vyzvat je k produkci."
Kdyby to bylo tak jednoduché, máme arzenál externích, ideálně regionálních autorů. Kdyby to bylo o tom "jen", tak bych se nemusel pokaždé doprošovat pražských píšících, aby zajeli do regionů, ačkoliv vím, kolik je to stojí energie navíc (někdy i peněz, jak píše Jana, i když my se výjezdy mimo hl. město snažíme hradit)...
Filipe, jestli máš na někoho konakt, sem s ním - budeme jedině rádi, protože i nám to neskutečně ulehčí práci! A to je výzva i těm, co by snad měli zájem psát - napište mi a domluvíme se: josef@tanecniaktuality.cz
Třeba to s touhle výzvou (už konečně) vyjde a pak ti budu, Filipe, jenom děkovat. :-)