S koncem každého roku bilancujeme naše konání a v oblasti umělecké zase dávají své hlavy dohromady odborníci, aby zhodnotili dění v oblasti činohry, opery, muzikálu, alternativního divadla, tanečního a pohybového divadla a baletu. Je to jistě činnost záslužná a není snadné, aby expert, specializující se na určitý obor, obsáhl další žánry. A pokud ano, pak je otázkou, jakou váhu má jeho hlas při hodnocení produkce s jeho odborností nesouvisející. Ocitá se přeci jenom na křehčím ledu než při „pití svého šálku čaje“. Kritické soudy se odvíjejí nejen od znalostí, ale také od získaných zkušeností, jež souvisí s kvantem zhlédnutých uměleckých počinů, při nichž si novináři, kritici, teoretici a divadelní publicisté tříbí svůj vkus a pohled na umělecké kvality. Vynášet je není lehké. Hodnocení krom jiného vyžaduje také značnou dávku empatie, pozornosti, nadhledu a orientace nejen ve svém oboru. A nikdy se pod maximální objektivitu úplně neschová subjektivní vnímání a tvůrčí záběr posuzovatele.
Jako první již byly předány Ceny Divadelních novin za sezonu 2016/2017 (23. listopadu 2011). A zdá se, že se při výběru inscenací v oblasti tanečního a pohybového divadla nejedná o trefu do černého… Ano, šíře jednotlivých žánrů se sice překrývá, ale ocenit produkci s názvem Black Black Woods jako nejlepší taneční a pohybový počin předchozí sezony mi přijde nepatřičné, když vezmu v potaz fakt, že pohyb a tanec ve výše zmíněném titulu představuje jen chůze a přemisťování pánů Nováků po scéně, opepřené o sundání veškerého spodního prádla staršího z nich a šťastný objev „jeho koulí“.
Uchýlení autorů Black Black Woods k definici představení jako tanečně-pohybové performance nedává příliš smysl. A tak, když pro hodnocení produkcí chybí dostatek návrhů lidí z daného oboru, bylo by asi lépe hledat jiná východiska a neudílet cenu za každou cenu. Navíc když se letmo ohlédnu za letošními premiérami tanečního a pohybového divadla, vybaví se mi namátkou Lešanské jesličky od Lenky Vágnerové či Slečna Julie Libora Vaculíka – to by byl jiný, vlastně můj, šálek čaje.
Pokračovat ve čtení zdarma.
