Inscenaci Don Quijote vytvořil José Carlos Martínez původně v roce 2015 pro Španělský národní taneční soubor (Compañía Nacional de Danza). Jeho choreografie tehdy sklidila úspěch díky svěžímu a dynamickému pojetí, které citlivě balancuje mezi úctou ke klasické tradici a moderním výrazem. Martínezova verze vyniká nejen technickou brilancí, ale především schopností přenést na jeviště autentického ducha španělské kultury s její vášnivostí, hrdostí a temperamentem.

„Svým způsobem mohu říci, že jsem se snažil vytvořit Dona Quijota, o jakém by snil Marius Petipa. S pravými španělskými tanci a tím, že jsem baletu dodal novou dynamiku. Za tímto účelem jsem vynechal scénu v krčmě, protože jsem ji nepovažoval za podstatnou pro děj, a dal jsem větší hloubku rolím Dona Quijota a Dulciney. Myslím, že tato verze je španělštější než mnohé jiné, a do tohoto vyprávění, v němž jsou hlavními postavami Kitri a Basilio, jsem vnesl další rozměr, milostný příběh mezi Donem Quijotem a Dulcineou, kteří ztělesňují ideální lásku“, uvádí José Carlos Martínez.

Brněnská inscenace staví na této úspěšné choreografii a dále ji rozvíjí ve spolupráci s mezinárodním týmem. Unikátní vizuální podobu získává díky scéně a kostýmům Iñaki Cobose Guerrera, který pro brněnskou verzi vytvořil originální výtvarné řešení. Jeho návrhy citlivě evokují barevný svět Španělska – od vyprahlých plání Kastilie přes typické španělské městečko až po fantaskní sny Dona Quijota. Kostýmy kombinují tradiční španělské prvky s klasickou baletní estetikou a podtrhují jak virtuozitu tanečníků, tak charaktery jednotlivých postav.

„Balet Don Quijote se tradičně odehrává v barcelonském přístavu, ale pro brněnskou inscenaci jsem zvolil jiné prostředí. Děj jsem zasadil do oblasti La Mancha, kde se odehrává i původní román. Tento španělský region ve vnitrozemí je charakteristický hliněnými domy a větrným mlýny – těmi slavnými ,obry‘, s nimiž náš hrdina sváděl boj,“ přibližuje výtvarník Iñaki Cobos.

Celá výprava vychází z důkladného studia Cervantesova románu a kulturního kontextu Španělska zlatého věku. Divák je tak vtažen do vizuálně okouzlujícího světa, který věrně odráží ducha literární předlohy i španělskou atmosféru. Guerrerova scénografie navíc umožňuje plynulé přechody mezi jednotlivými obrazy a podporuje dynamický spád děje, který patří k hlavním kvalitám Martínezovy choreografie.

Rytmus Minkusovy hudby, energické tempo a bohatá orchestrální paleta podporují taneční virtuozitu a energii, která je pro tento balet charakteristická. Je silně ovlivněná španělskými rytmy a melodikou, která evokuje atmosféru slunné Andalusie, kde se příběh odehrává.

Premiéry baletu Don Quijote se účastní výjimeční hosté – první sólistka Holandského národního baletu Anna Tsygankova a její partner Giorgi Potskhishvili. Tsygankova, ověnčená mezinárodními cenami, ztvární temperamentní Kitri, zatímco gruzínský tanečník Potskhishvili vdechne život postavě holiče Basila, který usiluje o ruku Kitri navzdory odporu jejího otce, jenž pro ni má jiné plány. Oba umělci přinášejí na jeviště nejen technickou brilanci, ale i mimořádný dramatický talent, který jim vynesl uznání na světových scénách včetně Covent Garden či Pařížské opery.

Zdroj: idivadlo.cz, NdB