Balet ND chystá premiéru a další díl „Hovorů s…“ – seminář o americké baletní neoklasice

2. 10. 2012 zprávy

17. října 2012 v 16.00 se na Nové scéně uskuteční již počtvrté pořad Baletu Národního divadla s názvem HOVORY S… Tentokrát půjde o seminář a diskusi zároveň, které divákům a milovníkům baletu představí americkou baletní neoklasiku. Pořad je připraven u příležitosti české premiéry Amerikana III, komponovaného večera složeného z tvorby George Balanchina, Williama Forsytha a Jeroma Robbinse.
Hosté semináře:
Victoria Simon představí specifika Balanchinových arabesque a ostatních póz klasického tance s vybranými sólisty Baletu ND. Bart Cook promluví o charakteristice Robbinsových choreografií a koexistenci s repertoárem G. Balanchina jako stálého repertoáru New York City Ballet. Jodie Gates vysvětlí některé pojmy Forsythova choreografického pohybového slovníku, založeného na svérázné transformaci klasické taneční techniky. Těšit se návštěvníci mohou i na ukázky z připravovaných choreografií Theme and Variations, Fancy Free a In The Middle Somewhat Elevated.
Vstup je zdarma. Seminář bude veden anglicky s českým překladem.
Komponovaný večer Amerikana III bude mít premiéru 25. a 26. října v budově Státní opery.

George Balanchine, Jerome Robbins a William Forsythe představují zvláštní sourodou trojici osobností, která vytvořila nezapomenutelný baletní styl. Na jejich základech vyrůstají další generace choreografů stavějících na principech klasického baletu. V repertoáru baletu ND půjde o prestižní tituly, zajímavé jak pro znalce, tak pro širokou veřejnost. Z díla Georgie Balanchina bude uvedeno Theme and Variations na hudbu P. I. Čajkovského, od Williama Forsytha známé In the Middle Somewhat Elevated a nakonec Fancy Free Jeroma Robbinse.
George Balanchine transformoval klasický balet do neoklasiky někdy nazývané „americký balet“. Vtiskl baletním pozicím, pózám a technice nový význam, opírající se o estetiku klasického tance, která je „šik“ a jejíž styl vyjadřuje přirozený půvab a kouzlo tělesných a pohybových proporcí a linií. Zvláštní význam má v Balanchinově choreografické tvorbě muzikalita. Ta je považována za „geniální“ díky své perfektní symbióze právě s baletním pohybem. G. Balanchine založil nejvýznamnější americkou školu klasického baletu a společně s J. Robbinsem zformovali také legendární soubor New York City Ballet. Ve své době znamenala tvorba a působení obou tvůrců a institucí převratnou inovaci a naprosto moderní pojetí klasického baletu. Toto pojetí však zpočátku nemělo bezvýhradně kladný ohlas. Velmi brzy se však dočkali uznání, které bylo možné v dějinách klasického baletu 20. stol. srovnat jen s M. Petipou a s jeho nepřekonatelnou podobou známých baletů P. I. Čajkovského. Specifickou tvář Balanchinových baletů tvořily podivuhodné abstraktní kompozice, které dělaly balet srozumitelnější, přirozenější a nesmírně bohatý ve smyslu vyjádření emocí bez manýry popisnosti. Balanchinovy balety měly schopnost přenášet na diváky svůj oduševnělý náboj, mohly být ale také atraktivní podívanou na nekonečné řady strhujících variant tanečních sekvencí a virtuózních interpretačních výkonů. Mezi nejvýznačnější tituly patří Apollon, vůdce múz, Marnotratný syn, Jewels, Divertimento No. 15, Themes and Variations, Concerto Barocco a více než stovka dalších baletních titulů. Na odkaz Balanchina jako na východisko své tvorby se dovolávali další slavní choreografové, např. J. Cranko, J. Neumeier, W. Forsythe, J. Kylián a další.
Jerome Robbins je možná nejznámější choreografickou osobností 20. stol. pro svou neopakovatelnou originalitu vycházející ze širokého záběru jeho talentu. Robbinsův choreografický rukopis a pojetí začaly poprvé bořit hranici mezi kamenným divadlem a filmem, vážným a „komerčním“ uměním a zavedly jednotu pro bezvýhradný požadavek na precizní profesionální umělecký výkon. Nejčastěji jeho jméno spojujeme s nesmrtelnou West Side Story, za jejíž choreografii a spolurežii v pozdější filmové verzi obdržel prestižního filmového Oscara. Populární je také Šumař na střeše a mnoho dalších muzikálů, např. Billion Dollar Baby, Petr Pan, Gypsy a další. Jeho balety způsobovaly na scénách kamenných divadel doslova senzaci, např. Fancy Free z roku 1944, ale také pozdější tvorba, která je dodnes uváděna na světových scénách, např. Cage, I am Old Fashioned, Dances at the Gathering, Glass Pieces, Faunovo odpoledne, Svatby a mnoho dalších. Robbins jistě patří k nejznámějším osobnostem amerického divadla a jeho neobyčejně úspěšná kariéra měla obrovský vliv na vývoj tanečního umění. Robbins byl také bezesporu průkopníkem pozdější, dynamicky se rozvíjející tzv. multimediální tvorby.
William Forsythe je neobyčejnou osobností s nezaměnitelným stylem. Vytvořil a rozvinul choreografickou tvorbu založenou na svérázných konceptuálních vzorcích, spojujících klasickou baletní techniku (převážně na špičkách) s prvky mnoha trendů současného umění a myšlení. V jeho baletech se podivuhodně kumulují například mluvené slovo, video, sochy, elektronické zvuky nebo zesílené hlasy vycházející přímo z tančících interpretů. V jeho neskutečně kreativním projevu poznáváme nejen vlivy americké neoklasiky (G. Balanchina), ale také ideu prostorově-pohybových vztahů (R. Labana). Forsythovo působení v německém Frankfurtu bylo převratné a jeho styl je jedním z nejvyhledávanějších na světě. Jasné, srozumitelné a jakoby ostře vybroušené baletní sekvence a pohybovou strukturu staví a kombinuje v naprosto nečekaných dávkách a na hranici fyzikálních zákonitostí. Využívá brilantní a efektní prvky klasického tance, kterým dodává odlišnou dynamiku, koordinaci, směry, opozice v těle a odklony z osy. Vyvolává v divákovi jedinečné napětí a pocity, které obklopují atmosféru v celém prostředí, kde se jeho balety uvádějí. Nejznámějšími díly jsou In the Middle Somewhat Elevated, The Loss of Small Detail, New Sleep, Steptext, Figure of the Enemy, Firstext a mnoho dalších. Zdroj: Balet ND