Balet NDM uvede Horu – choreografii izraelského tvůrce Ohada Naharina

Ohad Naharin je jednou z nejvýznamnějších osobností současné světové taneční scény. V 90. letech 20. století vytvořil vlastní pohybový jazyk gaga a své choreografie tvoří právě v tomto jazyce. Tanečníci se musejí na choreografii naladit i mentálně, nestačí zvládnout ji technicky (pohybově). Divákům nyní baletní soubor NDM předkládá poprvé v Ostravě a v české premiéře Naharinovo celovečerní dílo z roku 2009. Inscenaci Hora nastudovali kmenoví tanečníci souboru NDM, což není pro Naharina obvyklé. Své choreografie totiž tvoří výhradně pro izraelský soubor Batsheva Dance Company a jen výjimečně je dovolí tančit jiným souborům.

Sám choreograf přirovnal Horu k hřišti s vlastními pravidly: Jedenáct tanečníků rozehraje pohybovou fantazii na hudbu, kterou všichni dobře známe. Pohyby, které vidíme, jsou ale nečekané, originální, jdou až na hranici lidských možností. Na scéně dominuje až fluorescenční zelená barva, tanečníci v minimalistických černých kostýmech tvoří před diváky něco nového. Naharinova Hora vyvádí diváka z uklidňujícího pohodlí něčeho jemu dobře známého do vzrušujícího objevování neznámého.

Dojem podpoří mj. již zmíněná použitá hudba – přenáší Horu z oblasti poznatelného do čehosi nadpozemského. Ohad Naharin spolupracoval se dvěma špičkovými japonskými skladateli a instrumentalisty elektronické hudby. Isao Tomita upravil například slavné melodie Clauda Debussyho, Modesta Musorgského, Richarda Strausse, Edvarda Griega, ale třeba i ústřední hudební motiv Johna Williamse z filmu Hvězdné války. Naharin použil také skladbu Datamatrix v aranžmá Rjódžiho Ikedy.

Tanečníky v Ostravě vybírali a balet nastudovali Hani Sirkis a Matan David. Tým Ohada Naharina kladl důraz na vnímavost a mentální naladění tanečníků divadla. „Stává se, že tanečníci dokáží udělat hned ze začátku vše technicky správně, ale chybí jim vášeň a nedokáží se už nikam posunout. Nás mnohem více zaujmou ti, kteří na první pohled možná nevypadají podle našich představ, ale je jasné, že do toho půjdou naplno a budou se proměňovat a vyvíjet. Zároveň hledáme takové, kteří dokáží pracovat s různými fyzickými aspekty a zkoumat pohyb na několika úrovních – mohou být výbušní a rychlí, mohou dobře využívat své rozsahy, sílu nohou atd. Je také třeba, aby se všech jedenáct tanečníků na scéně maximálně sehrálo jako skupina,“ řekl ještě před uzavřením finálního obsazení baletní novinky v Ostravě Naharinův asistent Matan David. Vybráno nakonec bylo 22 členů souboru NDM.

Pro všechny členy souboru baletu NDM bez rozdílu (i pro ty ty, kteří vybráni nebyli) byla Hora zcela nová zkušenost: „Na Hoře se mi líbí už samotný koncept, kdy dílo a baletní sál jsou hřištěm, kde můžete bádat, hrát si s různou dynamikou a hudbou a hlavně – chyby tam nejsou zakázány,  ale jsou považovány za nezbytný krok ke zlepšení a nalezení nových metod, jak přizpůsobit své tělo a mysl pohybu,“ řekl Simone Giroletti.

„Stejně jako mnoho jiných Ohadových děl nemá děj zápletku, ale umožňuje zážitek, který může pro každého diváka znamenat něco jiného,“ doplnila Eleonora Ancona.

„Choreografie vás nutí k upřímnosti, za každým pohybem je myšlenka nebo pocit, a pokud nejste upřímní a zcela se pohybu neodevzdáte, vizuálně to působí nepřirozeně. Je to jedno z nejnáročnějších děl, které jsme dělali, a to jak fyzicky, tak psychicky. A určitě to ukáže divákům něco zcela nového a vyvolá v nich emoce, které pravděpodobně nečekali,“ shrnul Barnaby James Packham.

Světelný design a scénu vytvořil Avi Yona Bueno (Bambi), zvukový design Maxim Waratt, kostýmy Eri Nakamura.

Ohad Naharin (nar. 1952) se pro profesionální dráhu tanečníka rozhodl až ve dvaadvaceti letech. V 70. letech prošel školením v souboru Batsheva Dance Company – zakladatelkou byla v 60. letech baronka Batsheva de Rotschild. V letech 1990–2018, po návratu z působení v Americe, byl uměleckým ředitelem tohoto legendárního izraelského souboru a dodnes určuje jeho umělecké směřování. Během svého působení v Batshevě získal Naharin řadu světových ocenění a vyznamenání. Letos v lednu převzal za své celoživotní mistrovství nejvyšší francouzské vyznamenání na poli kultury: komandér Řádu umění a literatury.

Zdroj: Šárka Swiderová, divadlo.cz