„Twyla Tharp je bez přehánění fenoménem. Její přínos tanci nemá konkurenci. Kombinuje řád s hravostí, klasickou disciplinovanost a baletní techniku s moderním tancem a přirozeným pohybem, stejně jako s radikálně novátorskou choreografickou prací pro jeviště i film,“ zdůvodnil výběr hlavní oceněné umělecký ředitel festivalu Wayne McGregor.
Benátské Biennale ocení Twylu Tharp a Carolinu Bianchi
Mezinárodní festival současného tance La Biannale di Venezia se v letošním roce rozhodl ocenit dvě výrazné ženské osobnosti. Zlatého lva získá za celoživotní dílo americká choreografka Twyla Tharp, Stříbrného lva pak brazilská interpretka a režisérka Carolina Bianchi. Letošní ročník festivalu bude probíhat od 17. července do 2. srpna.
Twyla Tharp (více o umělkyni zde) vyšla ze školy American Ballet Theatre, vzdělání však získala rovněž u Marthy Graham, Merce Cunninghama a Paula Taylora. Vlastní soubor založila v roce 1965 a ve své choreografické praxi kombinovala prakticky vše, co taneční svět nabízel – step, jazz, postmodernu, neoklasické vlivy. Vedle děl pro jeviště, která uvedla např. s American Ballet, New York City Ballet, Opéra national de Paris, londýnským the Royal Ballet ad., se věnovala rovněž choreografii filmové. Za zmínku stojí především filmy Miloše Formana Amadeus, Ragtime a Vlasy. Své síly spojila rovněž s Michailem Baryšnikovem, Frankem Sinatrou nebo módními domy Oscar de la Renta a Calvin Klein. Aktivní byla také na Broadwayi, kde k jejím největším úspěchům patří uvedení Zpívání v dešti. Svého Zlatého lva Tharp obdrží během slavnostního večera 17. července v Teatro Malibran. V průběhu festivalu bude rovněž působit jako mentorka pro vybrané posluchače a posluchačky Biennale College.
Carolina Bianchi pochází z jihoamerické Brazílie, kde založila soubor Cara de Cavalo. Od roku 2020 však setrvává v Amsterdamu. Působí jako performerka, autorka a režisérka, která upoutala pozornost např. svým projektem A Noiva e o Boa Noite Cinderela, uvedeným na festivalu v Avignonu. K jejím dalším dílům patří např. O Tremor Magnifico, Mata-me de Prazer nebo krátký film Isolda.
„Ve svém díle A Noiva e o Boa Noite Cinderela, jež je prvním dílem zamýšlené trilogie, se Bianchi ponořila do hrůz sexuálního násilí, které působí jako sestup do nejhlubších pekel, kde se vzpomínky prolínají a stírají mezi sebou hranice. Bianchi využívá vlastní tělo jako centrální prvek své práce, čímž je sice silně zakořeněna v tradici ženské performance, ale současně ji vystavuje kritice. Je špičkou svého oboru a připomínkou, jak moc potřebujeme takto nekompromisní umělecké hlasy,“ dodal k výběru oceněné McGregor.
Zdroj: www.labiennale.org