Bohemia Balet připravuje Carminu Buranu Ivanky Kubicové

V rámci představení 28. října ve Stavovském divadle uvede Bohemia Balet, soubor studentů a absolventů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, komponovaný večer, jehož součástí bude nové nastudování Carminy Burany v choreografii Ivanky Kubicové a mahlerovského duetu Chlapec a smrt z dílny Libora Vaculíka. Večer bude žánrově velmi pestrý.
Otevřou jej Variace Sergeje Lifara v nastudování Kateřiny Slavické, které budou zastupovat esenci klasického tance. Tak jako byl obecenstvu v Anglii v 19. století prezentován Pas de quatre, vytvořený Julesem Perrotem pro čtyři největší tanečnice romantického baletu, rozhodl se velký francouzský choreograf 20. stol. Serge Lifar, představit publiku Pařížské opery šest hvězd – primabalerín tohoto souboru v baletu Variations (Variace). Šest tanečnic - vil evokuje epochu romantického baletu v čisté a přesné formě akademického tance. Tanečnice jsou charakterizovány květinami různých barev a vůní a každá prostřednictvím tance na nás přenáší kouzlo své osobnosti.
Následovat bude choreografie Libora Vaculíka Chlapec a smrt na hudbu Gustava Mahlera. Intimní, sedmnáctiminutový „mahlerovský“ duet je náročný nejen po fyzické stránce, ale vyžaduje především velké herecké nasazení, které je nutné k naplnění geniální hudby Gustava Mahlera. Libor Vaculík choreografii vytvořil v roce 1988 pro Balet Bratislava. Na jevišti Národního divadla se dílo objevilo v roce 1990, kdy tento náročný duet tančili například Petr Zuska, Pavel Ďumbala, Jiří Horák, Jaroslav Slavický a další interpreti. Tehdy byl uváděn v rámci komponovaného programu nesoucího název Z nejlepšího, který obsahoval choreografie na hudbu W. A. Mozarta a G. Mahlera, autorsky se na něm podílel Libor Vaculík a Robertem Baloghem. Choreografie Chlapec a smrt byla v původním nastudování uváděna jako Život a smrt.
Nakonec bude mít ve večeru Bohemia Baletu zastoupení i současný tanec, a to v podobě choreografie Ivanky Kubicové, která je pravou průkopnické moderních tanečních technik u nás – Carmina Burana Carla Orffa. Premiéra tohoto díla se uskutečnila v roce 2001 v Japonsku, zpracování bylo totiž určeno pro soubor Kasai Dancing Company. Carmina Burana (1935-36) je bezesporu nejznámějším a také nejčastěji uváděným Orffovým dílem. Je první částí scénického triptychu Trionfi, komponovaného v průběhu 16 let a poprvé souborně uvedeného v milánském divadle La Scala v roce 1953 pod taktovkou Herberta von Karajana. Teprve tato skladba Carlu Orffovi přinesla první výrazný úspěch a pozornost celého světa.
Carmina Burana je sbírka písní bez melodií z konce 13. století, která byla objevena v archivu jednoho benediktinského kláštera „Benediktbeuren“ (Buranum) v bavorských Alpách. Obsahuje směs latinských, staroněmeckých a starofrancouzských textů nejrůznějších forem s moralistními a satirickými náměty, kritizujícími nešvary ve státě, církvi a školství. Protestují proti moci peněz a proti úpadku morálky a svědomí, opěvují lásku a přírodu. Písně pocestných, chudých studentů a mnichů vesele oslavují pití, jídlo a hry. Celá sbírka obsahuje kolem 200 skladeb většinou anonymního původu a různé hodnoty. Vedle rýmovaček jsou zde i ukázky brilantní formou i obsahem, verše vskutku mistrovské, jejichž překlad do živých jazyků je velmi nesnadný. Z této pestré směsice vybral Orff písně, jež uspořádal do tří oddílů a 25 epizod. Jednotlivé písně se tematicky nerozvíjejí, místo toho se několikrát opakují a jsou uspořádány tak, aby se docílilo kontrastu.
Taneční scénické uvedení díla v podání Bohemia Baletu zachová základní myšlenku Orffova díla, není avantgardním experimentem. Taneční pohyb vychází z kořenů lidového tance a přirozeného pohybu, jehož charakter a podoba je tvarována fascinujícími rytmickými strukturami Orffovy hudby. Celé dílo uvádí postava Smrtky, jež za sebou vede procesí smrtelníků. Týž obraz se opakuje v závěru díla, kdy se znovu vrací úvodní píseň. Mezi těmito dvěma procesími se odehraje celá mozaika obrazů a nálad, v nichž se objevují různé postavy – žebraví mniši, pijáci v taverně, karbaníci, trhovci, ženy, báby, dívky a chlapci a ovšem Smrtka, do jejíž náruče, od momentu našeho zrození, pomalu spějeme… Zdroj: TKP