Chvění Petra Zusky je první premiérou Baletu NdB v nové sezoně 2016/17. V sezoně, která bude na rozdíl od té minulé ve znamení celovečerních titulů. Petr Zuska vytvořil původní dílo, které v Brně opět prezentuje po svých titulech uvedených zde již dříve – D.M.J. 1953–1977, Sonáta nebo Mariin sen. Premiéra Chvění proběhne 10. listopadu 2016 v Janáčkově divadle.

„Nehledejme v něm děj, ale nečekejme ani abstrakci. Balet je spíše symbolickým obrazem, jakousi básní beze slov. Zuska si vybral téma nelehké, koneckonců jeho tvorbě vlastní, a přítomné v mnoha jeho dílech. Vztah jedince jako bytosti citlivé a přemýšlivé k druhým lidem, k okolí a světu, jeho řádu nebo těžko ovlivnitelnému osudu. Téma, troufám si říci, osobně prožívané. Holanova báseň jako motto Chvění je toho jasným důkazem. Ta nejistota! Kdo jsme a kam jdeme? Na druhou stranu básníkovo ,Ale já?' vyvolává ve většině z nás hnutí svědomí a následné otázky pátrající po smyslu lidského bytí, tak jak si je klademe jako individuality, stejně jako hledáme odpovědí na otázky globálního charakteru, řešící směřování lidstva jako celku. Vždyť vše je tak strašně propojené,“ dodávají zástupci Baletu NdB.
„V díle rezonuje současnost, chvění našich dnů. Když nastane chvění kolem nás, ať již v malém rozsahu naší osobní existence, nebo chvění, při kterém pukají ledy, lámou se skály a národy se dávají do pohybu, jsme paralyzováni neschopni reakce. Chvění je bytí, existence jednotlivců i národů, boj o život neviděné duše i těla z masa a kostí. Zápas v našem nitru, v našich životech a světě kolem nás, jehož jsme chtě nechtě nedílnou součástí. Chvění je synonymem života,“ říká Petr Zuska. „Skrývá mnoho významů, symbolů a metafor. Chvějeme se strachem, vzrušením, bolestí i nedočkavostí, horečkou i chladem, závistí i dojetím nebo pláčem. Chvění je pohyb a pohyb, to je život. A když se něco dá do pohybu, už nikdy to nebude jako dřív. Velké chvění se může změnit v zemětřesení. Změna stavu pak může znamenat nový začátek, ale i konec,“ doplňuje Zuska.
Zástupci Baletu NdB dále dodávají: „Hudební složka baletu Chvění je zvolena choreografem v poměrně ostrém vzájemném kontrastu. Jak sám přiznává, na hudbu Henryka Góreckého měl nutkání něco vytvořit již dávno a hudba Jiřího Pavlici a Hradišťanu je mu blízká a milá. O tom svědčí i dřívější spolupráce choreografa s muzikantem a skladatelem, který je pověstný svou bohatou spoluprací s umělci rozdílných žánrů, nejen hudebních. Větší část hudební plochy patří ale Henryku Góreckému, polskému skladateli soudobé hudby, který je považován za zakladatele Nové polské školy. Konkrétně zazní fragmenty ze Symfonie č. 3, která se také nazývá Symfonie písní žalostných. Mysticky minimalistická a hluboce působící hudba byla skladatelem věnována nevinným obětem války. Choreograf na ni postavil první a třetí část baletu, kdy neuvěřitelně působivě znásobuje divácký účinek choreografie.“

Zdroj: NdB