Tanečnice, pedagožka a choreografka Olga Skálová se narodila 25. dubna 1928 v Brně Karlovi a Julii Skálovým. Skálová byla žákyní Ivo Váni-Psoty, Miroslavy Figarové, Zory Šemberové nebo Marie Anny Tymichové. V roce 1957 absolvovala stáž ve Velkém divadle v Moskvě u Sulamith Messerer. Skálová získala angažmá nejprve v Lidovém divadle v Brně (1944–1945), pak v Národním divadle v Brně (1945–1952), kde se v roce 1947 stala sólistkou. Na této scéně poprvé vystoupila již v deseti letech, když tančila dětské úlohy v baletech Z pohádky do pohádky, Pohádka o Honzovi a Vzpoura hraček. Po smrti Ivo Váni-Psoty odešla do Národního divadla v Praze, kde byla od roku 1952 až do roku 1975 sólistkou. Posléze se stala baletní mistryní v Brně (1975–1977), poté šéfkou baletu (1977–1989). Taneční slovník se o ní vyjadřuje jako o „technicky vyzrálé tanečnici s profesionálním přístupem a svědomitou přípravou, jejímuž naturelu vyhovovaly heroické ženské postavy s expresivním, dramatickým charakterem“. Během své umělecké kariéry ztvárnila mnohé hlavní role jak klasického, tak moderního repertoáru: například Odettu (1953), Odilii (1955) a dvojroli Odetty-Odilie (1963) v Labutím jezeře, Zaremu v Bachčisarajské fontáně (1954), Myrthu v Giselle (1969), Frygie ve Spartakovi (1957), Beatrice ve Sluhovi dvou pánů (1958), Mefistofelu v Doktoru Faustovi (1958), Desdemonu v Othellovi (1959), Paní Měděné hory v Kamenném kvítku (1960), Julii v Romeovi a Julii (1962), titulní role ve Svědomí (1964) a v Meduse (1968), Kirké v Bloudění Odysseově (1969), Dívku v Podivuhodném mandarínovi (1970) a mnohé další.
Skálová se věnovala také choreografické činnosti. Nastudovala Fokinovu verzi Sylfid (Národní divadlo v Praze 1966, 1980; Brno 1974, 1994; Ostrava 1979, Slovenské národné divadlo v Bratislavě 1981), s Jiřím Němečkem Labutí jezero (Ostrava 1977, Národní divadlo v Praze 1982, Brno 1987 a 1997), s Lubošem Ogounem spolupracovala v Brně na uvedení Popelky (1982), Spící krasavice (1984) a Z pohádky do pohádky (1986). Jako pedagožka působila na Taneční konzervatoři v Praze a v Brně, kde se posléze stala i ředitelkou (1983–1986).
Během svého života získala Skálová nespočet ocenění. Jmenujme například čestné uznání na Divadelní žatvě za roli Odetty (1950), 3. cenu na Světovém festivalu studentstva a mládeže (SFSM) v Bukurešti (1952), 3. cenu na SFSM ve Varšavě (1954), 2. cenu na SFSM v Moskvě (1957), Státní cenu K. Gottwalda (1956), titul zasloužilé umělkyně (1958), národní umělkyně (1968), Řád práce (1983) nebo Cenu Thálie (1995) za celoživotní mistrovství. Skálová byla manželkou tanečníka Viktora Malceva a poté doktora věd Jaromíra Vašků.

Ke krásnému jubileu srdečně gratulujeme a přejeme mnoho zdraví, lásky a radosti do dalších let!

Zdroje:
Národní divadlo v Brně: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/skalova-olga

Národní divadlo v Praze: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3763&sz=0&abc=S&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa

HOLEŇOVÁ, Jana, ed. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.