Olga Skálová – Jubileum baletní heroiny
Rozhovor s profesorkou Olgou Skálovou, legendou československého baletu a bez přehánění národní umělkyní našeho tanečního umění se uskutečnil u příležitosti jejího jubilea.
Tanečnice, pedagožka a choreografka Olga Skálová se narodila 25. dubna 1928 v Brně Karlovi a Julii Skálovým. Skálová byla žákyní Ivo Váni-Psoty, Miroslavy Figarové, Zory Šemberové nebo Marie Anny Tymichové. V roce 1957 absolvovala stáž ve Velkém divadle v Moskvě u Sulamith Messerer. Skálová získala angažmá nejprve v Lidovém divadle v Brně (1944–1945), pak v Národním divadle v Brně (1945–1952), kde se v roce 1947 stala sólistkou. Na této scéně poprvé vystoupila již v deseti letech, když tančila dětské úlohy v baletech Z pohádky do pohádky, Pohádka o Honzovi a Vzpoura hraček. Po smrti Ivo Váni-Psoty odešla do Národního divadla v Praze, kde byla od roku 1952 až do roku 1975 sólistkou. Posléze se stala baletní mistryní v Brně (1975–1977), poté šéfkou baletu (1977–1989). Taneční slovník se o ní vyjadřuje jako o „technicky vyzrálé tanečnici s profesionálním přístupem a svědomitou přípravou, jejímuž naturelu vyhovovaly heroické ženské postavy s expresivním, dramatickým charakterem“. Během své umělecké kariéry ztvárnila mnohé hlavní role jak klasického, tak moderního repertoáru: například Odettu (1953), Odilii (1955) a dvojroli Odetty-Odilie (1963) v Labutím jezeře, Zaremu v Bachčisarajské fontáně (1954), Myrthu v Giselle (1969), Frygie ve Spartakovi (1957), Beatrice ve Sluhovi dvou pánů (1958), Mefistofelu v Doktoru Faustovi (1958), Desdemonu v Othellovi (1959), Paní Měděné hory v Kamenném kvítku (1960), Julii v Romeovi a Julii (1962), titulní role ve Svědomí (1964) a v Meduse (1968), Kirké v Bloudění Odysseově (1969), Dívku v Podivuhodném mandarínovi (1970) a mnohé další.Rozhovor s profesorkou Olgou Skálovou, legendou československého baletu a bez přehánění národní umělkyní našeho tanečního umění se uskutečnil u příležitosti jejího jubilea.
Pokračovat ve čtení zdarma.