Multimediální projekt Opravdoví spojí simultánní dění v českých divadlech do jednoho diváckého zážitku

Opravdoví. Foto Michal Hančovský.

Již za pár dnů se bude konat pražská premiéra multimediální inscenace Opravdoví, která spojí přes 200 kilometrů vzdálená místa do jednoho uměleckého díla. Takzvané Networked Performance se odehraje 24. října 2019 v pražském divadle PONEC a zároveň v Divadle K3 v Olomouci. Další repríza proběhne 31. října v Moving Station v Plzni a současně v jihlavském divadle DIOD. Inscenace, která je fúzí současného tance, hudby a nejnovějších technologií, přináší témata, jako jsou příslušnost k místu, opravdovost, přenos informací, jejich zkreslování a vnímání.

V mezinárodním uměleckém týmu inscenace působí vedle autorského dua MovementTouch – choreografky Jany Bitterové a původem Angličana Iana Biscoe – také hudební skladatel George De Decker (BE), performer Roman Zotov-Mikshin (RU) a tanečnice Helena Šťávová Ratajová (CZ).

Co všechno se děje v momentě, kdy sledujete toto představení? A ovlivňují se souběžné události navzájem?

Na jevišti pozorujeme performera a jeho přítomnost je znásobena anebo naopak konfrontována s děním na plátně. Nepromítá se však přednatočený film, do jednoho divadla vstupuje simultánní dění z druhého a naopak. Kdo je ve světě obývaném přítomnými, vzdálenými i virtuálními aktéry tím Opravdovým a dá se to vůbec určit?

 „Zajímá mě, jaký vztah si jako pozorovatel vytváříme k osobám přenášeným skrz média. Jak naše pozornost putuje od fyzicky přítomného dění k obrazovkám a projekčním plátnům a zpět. Baví mě zkoumat, co a kdo vytváří naši realitu a kolik ta má vrstev,“ objasňuje inspiraci choreografka Jana Bitterová.

Ian Biscoe, spoluautor konceptu a zároveň autor scénografie a technologického řešení, popisuje neobvyklé dimenze, které představení přinese: „V Networked Performance se prostor diváků i umělců rozšiřuje za hranice divadla, přesahuje do druhé zúčastněné lokality a obsahuje meziprostor, který se rozprostírá mezi vzdálenými místy a spojuje je. Vzniká jedno velké a rozmanité jeviště skládající se z různých geograficky vzdálených míst i virtuálních světů, je místem setkávání, konfrontace i imaginace.“

Projekt navazuje na premiéru v roce 2018, která propojila trutnovské centrum UFFO s divadlem v Plzni. Taneční aktuality o projektu napsali: „Opravdoví přinesli podněty k zamyšlení a úvahám o realitě a imaginaci. Ale také předvedli originální využití techniky, práci s ní a neobvyklá scénografická řešení. Právě tyto aspekty budou nepochybně inspirací pro divadlo jako takové.“ Dále v médiu čteme: „Přesvědčivou choreografii připravila Jana Bitterová ve spolupráci s tanečníky a jejich výkony jsou obdivuhodné, výborně provedené po technické stránce a příkladně zvládnuté v partnerském tanci s imaginárním protějškem. Vše výborně koresponduje s elektronickou hudbou George De Deckera.“

V Krkonošském deníku o představení poznamenali: „Je to představení výjimečně divácky rezonující. Jako autoři jsou pevně zakotveni v současném světě a jeho pozorováním docházejí k těm nejpřirozenějším otázkám, jaké si dnešní člověk může klást – je to tázání po osobní identitě v prostoru a čase modifikovaném virtuální dimenzí, kterou přineslo zejména rozšíření internetu a sociálních sítí, tázání po autentičnosti světa informací a dezinformací a místě jedince v něm. Je to tázání existenciální, a tedy živě oslovující.“

Tentýž deník také referuje o interakci s diváky a následné společné networked diskuzi publik a umělců ze zúčastněných měst: „Vrcholem Opravdových je závěrečné zapojení diváků, kteří se aktuálními komentáři i reflexí sebe samých, coby ,objektů přenášených skrz média‘ stávají součástí uměleckého díla.“

O autorech:
Jana Bitterová a Ian Biscoe, sdruženi pod značku MovementTouch působí mezinárodně, vytvořili řadu Networked Performance projektů, a spojili tak umělce a diváky napříč zeměmi i kontinenty. Spolupracovali s New World Symphony v Miami, The Royal Danish Academy of Music v Kodani či Royal College of Music v Londýně. Propojili do jednoho díla například hudebníky a tanečníky v Barceloně, Kodani a Londýně (Longing for the Impossible, 2017) anebo umožnili společné (networked) představení umělců kubánského původu v Miami a tanečníků v Havaně, kteří jinak kvůli omezené svobodě pro překročení hranic Kuby téměř ztratili kontakt (Bridge to Everywhere, 2016).

Zdroj: MovementTouch