Konkurz. Foto Miloš Šálek.
Rámcem inscenace, plné akrobacie, tance a živé hudby, je konkurz na nedefinovanou pozici. Nikdo předem neví, o co se vlastně usiluje a jaké podmínky a předpoklady jsou nutné pro vítězství. Každý se proto snaží projevit veškerý svůj talent a schopnosti, být nejlepší. Od příchodu, kdy se osobnost účastníků zredukuje na pořadové číslo, jsou všichni navzájem rivalové. Společné zážitky ale jejich vztahy promění. Tím, kdo podporuje stále houstnoucí atmosféru nejistoty a nervozity, je postava porotce. Jako zlý loutkař zneužívá své postavení a s rozkoší demonstruje nadvládu nad uchazeči. Provokuje je k posouvání jejich fyzických, duševních i morálních hranic. Svým přístupem probouzí v uchazečích temné stránky jejich osobností, takže v prostředí bez stabilních pravidel postavy začnou pochybovat, zda něčeho dosáhnou, budou-li hrát fér. Přímými účastníky Konkurzu se stanou samotní diváci. Nejen, že sami rozhodnou o vítězi konkurzu, ale někteří se na okamžik ocitnou ve skupině jeho konkurentů. „V běžném životě se čím dál častěji dostáváme do situací, kdy musíme dokazovat svou kvalitu, kvalifikaci nebo sílu,“ říká principál Loserů, autor, režisér a scénograf Konkurzu Petr Horníček, a dodává: „S narůstajícím trendem, kdy za život vystřídáme hned několik zaměstnání, se o to častěji ocitáme přede dveřmi, do kterých chce naráz vstoupit více lidí. V době, kdy je navíc spousta lidí vlivem pandemie coronaviru nucena změnit obor, vnímáme toto téma jako velmi aktuální.”
Zdroj: SMART Communication s.r.o.
Josef Bartoš
Vážený pane doktore,předně chci říci, že nedokáži posoudit kvalitu inscenace Krajina těla, protože jsem ji neviděl.…
Krajina těla – Nezdařilá přehlídka ohebnosti a síly