Nový Louskáček v Brně předběhl zimu: premiéru má tento pátek

8. 10. 2014 zprávy

Jako první premiéru nadcházející sezony uvede Balet Národního divadla Brno nové nastudování Čajkovského baletu Louskáček. Premiéra se uskuteční v pátek 10. října 2012 v Janáčkově divadle. Jde o inscenaci přenesenou do ČR z kanadské baletní scény Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Brněnský balet je teprve druhým souborem v Evropě, který uvede tuto zámořskou produkci v choreografii Fernanda Naulta. Inscenace slibuje svou živou dramaturgií udržet v pozornosti i nejmenší děti, na diváky čeká velkolepá scénická a kostýmní výprava. Stejně tak bohatá je i hudba Pjotra Iljiče Čajkovského, která zaznívá v podání orchestru Janáčkovy opery. Představení je založeno na množství dětských rolí a roliček, a právě tím získává tato choreografická verze kouzlo působící na diváky i malé účinkující.
„Moje první zkušenost s tímto dílem se datuje do roku 1999, kdy jsem nastoupil do pozice prvního tanečníka souboru Les Grands ballets Canadiens de Montreal,“ vysvětluje šéf brněnského baletního souboru Mário Radačovský, „Osobně jsem v několika provedeních Louskáčka účinkoval, další jsem pak viděl, a Louskáček z Montrealu dle mého patří k nejkrásnějším, které existují. Nejen proto, že je nádherný vizuálně, ale také proto, že v něm účinkuje velký počet dětských postav a postaviček, které ztvárňují malé děti několika věkových kategorií. V Montrealu, v divadle Place des Arts se hraje víc než padesáti sezón a sál o kapacitě víc než 3000 míst je ve Vánočním období téměř vždy vyprodaný. Soubor pravidelně hrával také v Ottavě, v National Arts Centre, nebo v Quebecku, ve městě, kde má divadlo kapacitu 1700 míst,“ vypočítává úspěchy inscenace.
Za doby Máriova působení ve Slovenském národním divadle v Bratislavě se baletní soubor SND stal prvním evropským souborem, který Montrealského Louskáčka uvedl. V průběhu třech sezón se odehrálo více než 40 repríz, a to s návštěvností 98 procent, při průměrném počtu třinácti představení za sezónu. „V Bratislavě vzbudil kanadský Louskáček doslova šílenství. Začali k nám proudit návštěvníci ze zahraničí, především z Vídně, kde se nám dostalo uznání kritiky, která dokonce vyzývala k návštěvě bratislavského Louskáčka před Vídeňskou státní operou. Národní divadlo Brno je třetí zastávkou této produkce a já jsem hluboce přesvědčený, že ohlas zde v Brně bude minimálně tak velký jako ve dvou zmiňovaných městech. Jsem si jistý, že právě v Janáčkově divadle budeme mít nejkrásnější produkci tohoto nádherného představení. Budoucí sezónu se pro obohacení bloku Louskáčka budeme snažit přivést kanadské sólisty. Naši sólisté by naopak zavítali na několik představení do Kanady,“ uzavírá Radačovský.

Fernand Nault (1920–2006) byl významný kanadský tanečník a choreograf. Ve čtyřiadvaceti letech se stal členem souboru Američan Ballet Theatre, kde zůstal v angažmá dvacet jedna let, stal se i baletním mistrem a ředitelem baletní školy k ABT přidružené. Po dlouhé spolupráci s ABT se vrátil do Kanady, kde mu bylo nabídnuto místo rezidentního choreografa a částečně uměleckého šéfa souboru Les Grands Ballets Canadiens. Pro tento soubor vytvořil své nejznámější dílo, kterým je právě jeho verze Čajkovského Louskáčka.
Nastudování baletu se chopil André Lapris, správce a oficiální repetitor Fonds choréographique Fernand Nault, který se stará o Naultovy choreografie. Důležitou složkou je výprava. Scénografii vytvořil Peter Horne, pro něhož představuje Louskáček nejoblíbenější klasické dílo baletního repertoáru. Toto nastudování je již páté, pro které vytvořil scénografii, naposledy navrhl scénu pro Louskáčka pro Pennsylvania Balet (2007), které předcházely návrhy scény pro Washington Ballet, Atlanta Ballet, Ballet Met a Le Grands Ballets Canadiens. Peter Horne je také autorem návrhů scén pro balety Šeherezáda a Coppélie inscenované v Montrealu a Skeleton Clock v Houstonu. Jako asistent Maurice Sendaka Peter Horne spolupracoval na produkci Louskáčka pro Pacific Northwest Ballet, která byla později zfilmována. Má za sebou dlouholetou kariéru scénografa, technického a výrobního ředitele Houston Grand Opera, Canadian Opera Company a Glyndebourne Festivalu v Anglii.
Kostýmy vytvořila slovenská výtvarnice Ľudmila Várossová, absolventka loutkářské scénografie DAMU a scénické kostýmní tvorby na bratislavské VŠMU. Jako kostýmní návrhářka ve svobodném povolání se úspěšně uplatnila v divadle, televizi i ve filmu. Doposud vytvořila kostýmy pro sto padesát divadelních a dvě stovky televizních inscenací a několik filmů. V 90. letech se začala systematicky věnovat hudebnímu divadlu, zejména v rámci projektů realizovaných s režiséry Jozefem Bednárikem, které dobře znali i diváci v Praze (např. v Národním divadle v Praze spolupracovala na inscenacích Romeo a Julie 1994, Carmen 1999), Pavlem Smolíkem, Jurajem Jakubiskem, Miroslavem Fischerem anebo s choreografem Liborem Vaculíkem (v SND balety Sněhurka a sedm závodníků 1992, Zvoník od Matky Boží 2001; v ND Psycho/Malý pan Friedemann 1993 a Někdo to rád… 1994). Je autorkou kostýmů činoherních, operních (Don Giovanni, Andrea Chénier, Popelka, Hubička, Falstaff, Zlatý kohoutek, Dcera pluku, Turandot pro Slovenské národní divadlo), baletních i muzikálových (Johanka z Arku pro pražskou scénu Ta Fantastika, Cikáni jdou do nebe, Klec bláznů a Donaha pro Novou scénu v Bratislavě, či Grek Zorba a Kabaret pro Divadlo Andreje Bagara v Nitře) inscenací. Získala ocenění za kostýmní tvorbu v STV 1998 a již čtyři nominace na prestižní slovenskou divadelní cenu DOSKY. Zdroj: NdB, wikipedie