Obnovená premiéra baletu Oněgin Johna Cranka v Národním divadle

Balet Národního divadla vrací do svého repertoáru balet Oněgin. Ten patří k vrcholným dílům Johna Cranka, který v něm představil své výjimečné umění vyprávět příběhy tancem. Balet ND navíc touto premiérou navázal na započatou linii uvádění Crankových děl (Zkrocení zlé ženy, Labutí jezero). Inscenace, která bude uvedena na jevišti Národního divadla, vyžaduje expresivní herecké výkony, brilantní taneční techniku a velmi hluboký smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav. Obnovená premiéra se uskuteční v Národním divadle 20. února 2020.

19. 2. 2020 zprávy

Oněgin (Moho Ogimoto, Giovanni Rotolo). Foto Serghei Gherciu.

Veršovaný román Evžen Oněgin ruského romantika Alexandra Sergejeviče Puškina patří mezi nejznámější a nejoblíbenější tituly světové literatury. Příběh petrohradského samolibého hejska a vesnické dívky Taťány s jejich míjejícími se milostnými peripetiemi si získal nejen čtenáře, ale i tvůrce napříč uměleckými obory. Poprvé se Puškinovi hrdinové na jeviště dostali díky Petru Iljiči Čajkovskému, jehož stejnojmenná opera byla uvedena v roce 1879 (v pražském Národním divadle měla premiéru o deset let později v roce 1888 a dirigoval ji sám Čajkovskij).

John Cranko, jenž se s Evženem Oněginem setkal při choreografické práci na Čajkovského opeře v roce 1952, vytvořil svou verzi baletu poprvé v roce 1965 pro Stuttgartský balet, v hlavní roli s Marcií Haydée (Taťána) a Rayem Barrou (Oněgin). Definitivní podobu, kterou můžete nyní spatřit i na jevišti Národního divadla, balet získal o dva roky později. Čeští diváci mohli tuto inscenaci poprvé vidět v roce 1982, kdy Stuttgartský balet hostoval v tehdejším Smetanově divadle (dnešní Státní opera).

Na repertoáru Baletu ND byl titul v letech 2005–2012, v hlavních rolích se vystřídala nejzvučnější jména tehdejšího souboru – například Tereza Podařilová (Cena Thálie 2005 za roli Taťány) a Jiří Kodym (Cena Thálie 2005 za roli Oněgina). Oba nyní působí v Baletu ND jako baletní mistři a na nastudování baletu se podílejí.

Inscenace svým výtvarným pojetím plně navozuje atmosféru Puškinova románu, romantický punc umocňuje také kostýmní výprava Elisabeth Dalton.

Na výsledné podobě titulu má kromě Johna Cranka podíl i Kurt-Heinz Stolze, autor hudebního pojetí díla. Využil totiž většinou neznámé skladby Čajkovského a vytvořil zcela novou baletní hudbu, aniž by použil jediný takt z Čajkovského opery. Při vytváření hudby pro tento balet John Cranko a Kurt-Heinz Stolze pracovali převážně s Čajkovského klavírními skladbami a jeho symfonickou fantazií Francesca da Rimini. Hudebnímu nastudování díla se věnuje dirigent Václav Zahradník, hraje Orchestr Národního divadla.

Zdroj: Balet Národního divadla