CS EN

Otevřený dopis Roberta Balogha - reakce na kritiku Romana Vaška

zprávy
Redakce Tanečních aktualit zveřejňuje v plném znění otevřený dopis, který obdržela od uměleckého šéfa baletu Moravského divadla v Olomouci jako reakci na kritiku publikovanou 7. ledna 2014 na premiéru baletu Romeo a Julie:

"Reakce na recenzi olomouckého Romea a Julie z pera Romana Vaška uveřejněná v Tanečních aktualitách 7. 1. 2014  Na recenzi „největšího“ z českých tanečních kritiků Romana Vaška jsem se rozhodl reagovat jen kvůli tomu, že každému, kdo ji čte, je jasné, že je vedena v osobní rovině. Je z ní cítit zaujatost proti mé koncepci baletního divadla, snaha o dehonestaci a očernění mé práce a osoby. Ostatně je to cítit z každého kritikova projevu od té doby, kdy začal psát. Nikdy však jeho projev nedosáhl takového stupně, jako v recenzi zveřejněné 7. ledna na serveru tanecniaktuality.cz – tím překročil hranice mé trpělivosti a shovívavosti vůči jeho výpadům. Své choreografie tvořím již více než pětatřicet let a mám na svém kontě desítky celovečerních i krátkých baletů a spolupráci s operou, operetou, muzikálem, ale i televizí a filmem. Mé práce znají diváci prakticky v celé Evropě, ale i zámoří (USA, Japonsko). Ve svých čtyřiapadesáti letech jsem dospěl k ještě citlivějšímu přístupu k práci s hudebním materiálem a předlohou. Nesnažím se o žádné novátorství a zviditelnění se za každou cenu. Rád pracuji pro diváka, jehož reakce jsou pro mou tvorbu i balet obecně mimořádně důležité. Balet je pro mne prostředkem pro vyvolání pocitu krásna a emocí. Kritiku Romana Vaška shledávám jako cílevědomou a tendenční, která plní úkol kolem něho stojící skupinky „odborníků“, již by rádi ovládli vliv na taneční dění v našich divadlech a rádi by dosadili do dobře vystavěného a úspěšného baletního souboru někoho ze svých soukmenovců. Není v tom nic náhodného – jednou jsem to už na své umělecké dráze zažil. A opravdu je co závidět! Od roku 2010, kdy jsem byl pověřen vedením olomouckého baletního souboru, se mi podařilo vybudovat mezinárodní perspektivní a kvalitní soubor, v jehož čele jsou mladí a velmi talentovaní sólisté s vynikající klasickou technikou. Mimo jiné i finalisté a laureáti mnoha baletních soutěží. I ve zdánlivě nevinném interview s uměleckými šéfy do časopisu Taneční zóna si Roman Vašek nemohl odpustit podrazy. Z jeho uveřejněných statí musí být každému jasná neobjektivnost, s jakou zpracoval rozhovory s uměleckými šéfy našich baletních souborů. Mé působení v čele olomouckého baletu popisuje pouze matnou dramaturgií, průměrnými inscenacemi a problémy s autorskými právy! Moje – podle Romana Vaška – matná dramaturgie je složena z trojlístku Čajkovského klasických baletů: Labutího jezera v choreografii Hany Vláčilové, Louskáčka v neméně kvalitní choreografii Jiřího Horáka a Spící krasavice, která bude mít premiéry 28. a 29. března opět v choreografii Hany Vláčilové! Na repertoáru má soubor tři neoklasické – Shakespearovské – balety: Sen noci svatojánské (chor. Libor Vaculík, hudba F. M. Bartholdy), Macbeth (hudba K. Molčanov) a Romeo a Julie (hudba S. Prokofjev) v mé choreografii. Z moderních choreografií uvádíme již po sedm let vyprodané představení The Beatles&Queen (choreografie Igor Vejsada a Robert Balogh), taneční muzikál Edith – vrabčák z předměstí, Hvězdy tančí a Frida – obrazy ze života surrealistické malířky Fridy Kahlo (v mé choreografii). Není bez zajímavosti, že s touto inscenací hostoval olomoucký balet v pražském Národním divadle a sklidil u publika mimořádný úspěch a ovace ve stoje (viz recenze Víta Dvořáka: Praha dlouze aplaudovala olomoucké Frídě, www. operaplus.cz , 24. 9. 2011). V dramaturgii soubor nezapomíná ani na dětského diváka. Pro nejmenší uvádíme baletní pohádku Broučci a pro odrostlejší diváky dobrodružný taneční příběh Tarzan – král džungle. Myslím si, stejně jako mnoho dalších odborníků a zástupů diváků, že o matnosti dramaturgie nemůže být ani řeč! I díky této dramaturgii a mé choreografické a režijní práci přijíždí každý rok na konkurz desítky tanečníků z celého světa. Co se týká autorských práv – každý profesionál, který se pohybuje v divadelním prostředí, rozhodně ví, že v každé kulturní instituci je na jejich vyřizování kompetentní osoba. Naše představení mají výbornou návštěvnost a reprízovost. Baletní soubor absolvuje každý rok náročné zahraniční turné. Všude je přijat s mimořádným úspěchem a již konkuruje ruským baletním souborům. Vraťme se ale k recenzi na Romea a Julii. Balet byl přijat velmi vřele s ovacemi pro tanečníky ve stoje. Všechny reprízy tohoto představení (prozatím 9) byly vyprodány - kapacita hlediště Moravského divadla činí asi 400 míst. Na představeních byli přítomni i představitelé města, společenského života, intelektuálové, lékaři, umělci a kupodivu ty všechny oslovila emocionální síla mé baletní inscenace. Jenom Roman Vašek zůstal citově nedotčen, ba naopak, stylizovaný taneční jazyk baletní klasiky v milostných duetech Romea a Julie ho zlobně pobouřil. Své opovržení vyjádřil i ve vztahu k baletnímu obecenstvu, které bylo představením nadšeno. Cituji z Vaškovy recenze: „Olomouckému publiku to ale – zdá se – zatím stačí.“ Baletní kritik z oficiálního odborného ústavu – pražského Institutu umění – Divadelního ústavu uplatnil běžný trik názorového monopolu - vzkazuje publiku, že jsme se všichni mýlili, že jsme hloupí! A já se ptám: kam dospěla slavná éra našeho baletu s takovými osobnostmi, jako byli Vlastimil Harapes, Marta Drottnerová, Petr Weigl, Miroslav Kůra, Hana Vláčilová, Miroslava Pešíková a celá řada dalších umělců? Je to vidět i na tom, jak o baletu píší takoví „odborníci“ reprezentovaní panem Romanem Vaškem. Jemu podobní lidé přinesli českému baletu pouze dezorientaci, chaos a deformaci pohledu na taneční umění. Sám jsem překvapen, že se oficiálně nenašel nikdo z vyspělého uměleckého světa, kdo by se k problematice taneční kritiky a školství vůbec vyjádřil. Roman Vašek se nám prakticky snaží dokázat, že uvádění klasických titulů v klasické choreografii je špatné. A naopak to, o co publikum městských kamenných divadel zájem nemá (řada avantgardních a moderních inscenací) je tou pravou cestou. A dává nám všem za příklad práci choreografa a šéfa, který nedokáže vyprodat ani premiérové představení! Jenže je rozdíl v uvádění baletu před plným a poloprázdným sálem. Naši odborníci by už mohli pochopit, že klasické a neoklasické tituly, které jsou ve světě vyhledávány, jsou vhodné i pro naše soubory. Jenom nadšené publikum totiž prodlužuje a propaguje naše náročné a jedinečně krásné umění. Ale jak už to bývá, vše co je úspěšné a vřele přijímáno, vzbuzuje zcela paralelně i závist… Kritika Romana Vaška je jen osobním, zlomyslným a negativistickým výpadem proti mé osobě a mé práci. To však do objektivní recenze nepatří. K jakémukoli umění – nejen k tomu tanečnímu - je třeba mít předurčenost, talent, cit srdce a otevřenou duši. Hudbě ani tanci se bez těchto vlastností nedá naučit rozumět – jsem si jist, že všichni umělci vědí, na co myslím. S pozdravem Mgr. Robert Balogh, Art. D.; umělecký šéf souboru baletu Moravského divadla v Olomouci"

Témata článku

Tanec

Diskuze

Přidat komentář

Komentář

vložil P. Hlavenka

IP: 94.112.101.34
Reaguje na:
Co z této odpovědi vyplývá? Aspoň jak to chápu já: Zaprvé. Taková skupina tedy existuje.
Zadruhé. Proč je u Labutího jezera slovo klasické v uvozovkách? Není snad toto nastudování klasické? A je jen velmi dobré?
Zatřetí. Toto není odpověď hodná tanečního kritika, ale diletanta!
0 0 ! Odpovědět

Komentář

vložil Roman Vašek

IP: 94.112.101.34
Reaguje na:
Vážený pane Baloghu, k vašemu otevřenému dopisu bych měl několik poznámek.
Zaprvé: Striktně odmítám, že plním úkol kolem mně stojící skupinky „odborníků“ a že bych snad chtěl ovládnout vliv na taneční dění v našich divadlech. Ve svých článcích prezentuji výhradně svůj názor dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Zadruhé. Nesnažím se dokazovat, že uvádění klasických baletních titulů v klasické choreografii je špatné. Měřítkem je pro mě kvalita a nikoliv, zda jde o dílo/inscenaci/choreografii klasickou či neklasickou. Ostatně olomoucké ""klasické"" nastudování Labutího jezera Hanou Vláčilovou považuji za velmi dobré.
Zatřetí. Po přečtení vašeho otevřeného dopisu nemám co bych ve své původní recenzi měnil či doplňoval. Bohužel mám na tuto inscenaci zjevně výrazně jiný názor než vy.
S pozdravem
Roman Vašek
0 0 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 2

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

před 3 dny
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 3 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 3 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?
Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 3 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 4 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 4 dny
Petr K.
Mně tahle debata přišla jako naprosto prototypická vzhledem k situaci na české současné scéně. Vzhledem k ohlasu, který…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 4 dny
Roman Zotov-Mikshin
Proč z kritiky nikdy nelze vypárat priority a preference kritika? Souhlasím, že by neměli v kritice prosakovat, ale…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 4 dny
Petr K.
Z kritiky nikdy nelze vypárat priority a preference kritika. Normální je, že kritik věci nějak vidí a divák si najde…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr 
před 4 dny
Václav Marcol
Na Louskáčka si zajděte do Janáčková divadla v Brně ,pokud ještě budou vstupenky. Ročně bývá cca 13 představení…
Louskáček – Kouzelný příběh – Půvabný, hravý, ale i strašidelný spektákl v Olomouci 

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: