Redakce Tanečních aktualit zveřejňuje v plném znění otevřený dopis, který obdržela od uměleckého šéfa baletu Moravského divadla v Olomouci jako reakci na kritiku publikovanou 7. ledna 2014 na premiéru baletu Romeo a Julie:

"Reakce na recenzi olomouckého Romea a Julie z pera Romana Vaška uveřejněná v Tanečních aktualitách 7. 1. 2014  Na recenzi „největšího“ z českých tanečních kritiků Romana Vaška jsem se rozhodl reagovat jen kvůli tomu, že každému, kdo ji čte, je jasné, že je vedena v osobní rovině. Je z ní cítit zaujatost proti mé koncepci baletního divadla, snaha o dehonestaci a očernění mé práce a osoby. Ostatně je to cítit z každého kritikova projevu od té doby, kdy začal psát. Nikdy však jeho projev nedosáhl takového stupně, jako v recenzi zveřejněné 7. ledna na serveru tanecniaktuality.cz – tím překročil hranice mé trpělivosti a shovívavosti vůči jeho výpadům. Své choreografie tvořím již více než pětatřicet let a mám na svém kontě desítky celovečerních i krátkých baletů a spolupráci s operou, operetou, muzikálem, ale i televizí a filmem. Mé práce znají diváci prakticky v celé Evropě, ale i zámoří (USA, Japonsko). Ve svých čtyřiapadesáti letech jsem dospěl k ještě citlivějšímu přístupu k práci s hudebním materiálem a předlohou. Nesnažím se o žádné novátorství a zviditelnění se za každou cenu. Rád pracuji pro diváka, jehož reakce jsou pro mou tvorbu i balet obecně mimořádně důležité. Balet je pro mne prostředkem pro vyvolání pocitu krásna a emocí. Kritiku Romana Vaška shledávám jako cílevědomou a tendenční, která plní úkol kolem něho stojící skupinky „odborníků“, již by rádi ovládli vliv na taneční dění v našich divadlech a rádi by dosadili do dobře vystavěného a úspěšného baletního souboru někoho ze svých soukmenovců. Není v tom nic náhodného – jednou jsem to už na své umělecké dráze zažil. A opravdu je co závidět! Od roku 2010, kdy jsem byl pověřen vedením olomouckého baletního souboru, se mi podařilo vybudovat mezinárodní perspektivní a kvalitní soubor, v jehož čele jsou mladí a velmi talentovaní sólisté s vynikající klasickou technikou. Mimo jiné i finalisté a laureáti mnoha baletních soutěží. I ve zdánlivě nevinném interview s uměleckými šéfy do časopisu Taneční zóna si Roman Vašek nemohl odpustit podrazy. Z jeho uveřejněných statí musí být každému jasná neobjektivnost, s jakou zpracoval rozhovory s uměleckými šéfy našich baletních souborů. Mé působení v čele olomouckého baletu popisuje pouze matnou dramaturgií, průměrnými inscenacemi a problémy s autorskými právy! Moje – podle Romana Vaška – matná dramaturgie je složena z trojlístku Čajkovského klasických baletů: Labutího jezera v choreografii Hany Vláčilové, Louskáčka v neméně kvalitní choreografii Jiřího Horáka a Spící krasavice, která bude mít premiéry 28. a 29. března opět v choreografii Hany Vláčilové! Na repertoáru má soubor tři neoklasické – Shakespearovské – balety: Sen noci svatojánské (chor. Libor Vaculík, hudba F. M. Bartholdy), Macbeth (hudba K. Molčanov) a Romeo a Julie (hudba S. Prokofjev) v mé choreografii. Z moderních choreografií uvádíme již po sedm let vyprodané představení The Beatles&Queen (choreografie Igor Vejsada a Robert Balogh), taneční muzikál Edith – vrabčák z předměstí, Hvězdy tančí a Frida – obrazy ze života surrealistické malířky Fridy Kahlo (v mé choreografii). Není bez zajímavosti, že s touto inscenací hostoval olomoucký balet v pražském Národním divadle a sklidil u publika mimořádný úspěch a ovace ve stoje (viz recenze Víta Dvořáka: Praha dlouze aplaudovala olomoucké Frídě, www. operaplus.cz , 24. 9. 2011). V dramaturgii soubor nezapomíná ani na dětského diváka. Pro nejmenší uvádíme baletní pohádku Broučci a pro odrostlejší diváky dobrodružný taneční příběh Tarzan – král džungle. Myslím si, stejně jako mnoho dalších odborníků a zástupů diváků, že o matnosti dramaturgie nemůže být ani řeč! I díky této dramaturgii a mé choreografické a režijní práci přijíždí každý rok na konkurz desítky tanečníků z celého světa. Co se týká autorských práv – každý profesionál, který se pohybuje v divadelním prostředí, rozhodně ví, že v každé kulturní instituci je na jejich vyřizování kompetentní osoba. Naše představení mají výbornou návštěvnost a reprízovost. Baletní soubor absolvuje každý rok náročné zahraniční turné. Všude je přijat s mimořádným úspěchem a již konkuruje ruským baletním souborům. Vraťme se ale k recenzi na Romea a Julii. Balet byl přijat velmi vřele s ovacemi pro tanečníky ve stoje. Všechny reprízy tohoto představení (prozatím 9) byly vyprodány - kapacita hlediště Moravského divadla činí asi 400 míst. Na představeních byli přítomni i představitelé města, společenského života, intelektuálové, lékaři, umělci a kupodivu ty všechny oslovila emocionální síla mé baletní inscenace. Jenom Roman Vašek zůstal citově nedotčen, ba naopak, stylizovaný taneční jazyk baletní klasiky v milostných duetech Romea a Julie ho zlobně pobouřil. Své opovržení vyjádřil i ve vztahu k baletnímu obecenstvu, které bylo představením nadšeno. Cituji z Vaškovy recenze: „Olomouckému publiku to ale – zdá se – zatím stačí.“ Baletní kritik z oficiálního odborného ústavu – pražského Institutu umění – Divadelního ústavu uplatnil běžný trik názorového monopolu - vzkazuje publiku, že jsme se všichni mýlili, že jsme hloupí! A já se ptám: kam dospěla slavná éra našeho baletu s takovými osobnostmi, jako byli Vlastimil Harapes, Marta Drottnerová, Petr Weigl, Miroslav Kůra, Hana Vláčilová, Miroslava Pešíková a celá řada dalších umělců? Je to vidět i na tom, jak o baletu píší takoví „odborníci“ reprezentovaní panem Romanem Vaškem. Jemu podobní lidé přinesli českému baletu pouze dezorientaci, chaos a deformaci pohledu na taneční umění. Sám jsem překvapen, že se oficiálně nenašel nikdo z vyspělého uměleckého světa, kdo by se k problematice taneční kritiky a školství vůbec vyjádřil. Roman Vašek se nám prakticky snaží dokázat, že uvádění klasických titulů v klasické choreografii je špatné. A naopak to, o co publikum městských kamenných divadel zájem nemá (řada avantgardních a moderních inscenací) je tou pravou cestou. A dává nám všem za příklad práci choreografa a šéfa, který nedokáže vyprodat ani premiérové představení! Jenže je rozdíl v uvádění baletu před plným a poloprázdným sálem. Naši odborníci by už mohli pochopit, že klasické a neoklasické tituly, které jsou ve světě vyhledávány, jsou vhodné i pro naše soubory. Jenom nadšené publikum totiž prodlužuje a propaguje naše náročné a jedinečně krásné umění. Ale jak už to bývá, vše co je úspěšné a vřele přijímáno, vzbuzuje zcela paralelně i závist… Kritika Romana Vaška je jen osobním, zlomyslným a negativistickým výpadem proti mé osobě a mé práci. To však do objektivní recenze nepatří. K jakémukoli umění – nejen k tomu tanečnímu - je třeba mít předurčenost, talent, cit srdce a otevřenou duši. Hudbě ani tanci se bez těchto vlastností nedá naučit rozumět – jsem si jist, že všichni umělci vědí, na co myslím. S pozdravem Mgr. Robert Balogh, Art. D.; umělecký šéf souboru baletu Moravského divadla v Olomouci"