První debata Kultura volí dialog 2026 otevřela otázky financování, infrastruktury i svobody kultury
Jak financovat pražskou kulturu, zajistit důstojné podmínky lidem, kteří v ní pracují, rozvíjet kulturní infrastrukturu také mimo centrum města a zachovat nezávislost kulturních institucí? V pondělí 31. srpna se v Divadle X10 uskutečnila první ze série předvolebních debat Kultura volí dialog 2026. Zástupci politických uskupení kandidujících v pražských komunálních volbách diskutovali o budoucnosti kultury v hlavním městě. Série bude v září pokračovat v Plzni, Olomouci, Brně a Českých Budějovicích.
Kultura volí 2026. Foto Zdeněk Sokol.
Pražská debata zahájila letošní sérii Kultura volí dialog, která se po loňském ročníku věnovaném parlamentním volbám přesouvá na komunální úroveň. Právě města totiž rozhodují o významné části podmínek, v nichž kulturní instituce, nezávislé organizace, umělci a další pracovníci v kultuře působí.
Debatu moderoval Mario Kubaš. U jednoho stolu se setkali Anna Patočková za ANO, Ondřej Chrást za Jsme PRAHA, Adam Zábranský za Piráty, Adam Scheinherr za koalici Praha sobě, Zelených a KDU-ČSL, Václav Láska za SEN pro Prahu, Tomáš Slabihoudek za Spolu pro Prahu (ODS a TOP 09), Milan Urban za SPD a Petr Prokop za STAN.
Diskuse se postupně věnovala strategickému směřování pražské kulturní politiky, financování kultury a pracovním podmínkám, kulturní infrastruktuře i roli kultury při ochraně demokratické a svobodné společnosti.
Více peněz, ale také větší předvídatelnost
Jedním z nejsilnějších témat večera bylo financování kultury a zejména pražský grantový systém. Diskutující se v různé míře shodovali na potřebě navýšit prostředky směřující do kultury. Zazněly také konkrétní návrhy na růst alokace financí do grantového systému a úvahy o jeho pravidelné valorizaci tak, aby financování reagovalo na inflaci a vývoj nákladů.
Vedle samotné výše podpory se opakovaně vracela otázka její stability a předvídatelnosti. Kulturní organizace plánují svou činnost s výrazným předstihem, pozdní rozhodování o dotacích proto komplikuje přípravu programu i jejich dlouhodobější fungování. Debata otevřela také možnost úprav grantového systému, které by lépe zohledňovaly nové a začínající projekty.
Výrazným tématem byly rovněž podmínky lidí pracujících v kultuře. Diskutující upozorňovali na nízké odměňování jak ve zřizovaných institucích, tak na nezávislé scéně a na obtížnou situaci organizací, které si kvůli nedostatku prostředků nemohou dovolit standardní zaměstnanecké vztahy. V debatě opakovaně zaznívalo, že investice do kulturních budov a infrastruktury musejí doprovázet také investice do lidí, kteří kulturu vytvářejí.
Kultura nemá končit v centru Prahy
Další část diskuse se soustředila na kulturní infrastrukturu a její rozmístění po městě. Přestože Praha disponuje mimořádně bohatou kulturní nabídkou, řada diskutujících upozorňovala na její výraznou koncentraci v centru. Jednou z cest dalšího rozvoje by proto měla být větší podpora kultury v okrajových částech Prahy a na sídlištích.
Mluvilo se o využívání městských nemovitostí pro kulturní účely, dostupnosti ateliérů a dalších prostor pro tvorbu nebo o vzniku lokálních kulturních center. Debata se dotkla také vztahu hlavního města a městských částí a možností, jak jejich kulturní projekty systematičtěji podporovat.
Diskutující otevřeli rovněž téma veřejných kulturních institucí, které mohou nabídnout alternativu k současné podobě příspěvkových organizací a vytvořit podmínky pro větší institucionální nezávislost. Praha by podle některých účastníků mohla patřit mezi města, která tento model začnou aktivně využívat. Zároveň se otevřela otázka velkých nezřizovaných institucí a možnosti jejich posunu do jiné formy podpory.
Vltavská filharmonie ano, ale za jakých podmínek?
Jedním z témat, na němž se rozdíly mezi jednotlivými politickými postoji ukázaly nejvýrazněji, byla Vltavská filharmonie. Většina diskutujících její vznik podporovala a vnímala jej jako příležitost posílit postavení Prahy mezi významnými evropskými kulturními metropolemi. Zároveň ale zaznívaly otázky týkající se celkových investičních nákladů, financování budoucího provozu i zapojení státu do financování projektu.
Část diskutujících zdůrazňovala, že takto rozsáhlá investice nesmí v budoucnu omezit prostředky určené na provoz stávajících kulturních institucí a podporu grassroots nezávislé scény. Debata tak nebyla pouze otázkou, zda Vltavskou filharmonii postavit, ale také jak nastavit její financování a provoz tak, aby její vznik nešel na úkor ostatních součástí pražské kultury.
Kultura jako prostor svobody
Závěr debaty patřil vztahu kultury a demokracie. Napříč diskusí zaznívala potřeba chránit svobodu umělecké tvorby a nezávislost kulturních institucí a omezit přímé politické zásahy do jejich fungování.
Kultura byla v debatě představena nejen jako oblast umělecké tvorby, ale také jako prostor, který pomáhá společnosti vést dialog, vzdělávat, integrovat nové obyvatele a posilovat její odolnost. Diskutující připomínali její význam v krizových situacích i roli, kterou může sehrávat při ochraně demokratických hodnot. Zmiňován byl také význam sousedské kultury a lokálních kulturních aktivit jako prostředku pro setkávání různých skupin obyvatel a integraci cizinců.
Pražskou debatou série Kultura volí dialog 2026 nekončí. Další setkání politické reprezentace s kulturní veřejností se uskuteční 8. září od 19.00 v plzeňské Moving Station, 14. září od 18.30 v olomouckém Divadle na cucky, 15. září od 16.30 v brněnském CO.LABS a 17. září od 19.30 na půdě Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
Pořadateli pražské debaty jsou Asociace profesionálních divadel, Asociace nezávislých divadel ČR a České středisko Mezinárodního divadelního ústavu ITI.
Zdroj: Asociace nezávislých divadel ČR
