Půlkulaté jubileum Olgy Skálové

Půlkulaté jubileum Olgy Skálové

Půlkulaté jubileum Olgy Skálové

Dnes oslaví významné životní jubileum Olga Skálová, přední česká tanečnice, choreografka a pedagožka. Narodila se 25. dubna 1928 v Brně a již od útlého věku se věnovala baletnímu umění. Byla žákyní baletní školy I. V. Psoty a už jako desetiletá účinkovala v několika baletních inscenacích, např. v Nedbalové Pohádce o Honzovi, Z pohádky do pohádky téhož autora a v Rossiniho Vzpouře hraček. Jako patnáctiletá se stala členkou Českého lidového divadla, pak byla totálně nasazena a po osvobození nastoupila do baletního souboru brněnského divadla, kde působila do roku 1952. Za uměleckého vedení I. V. Psoty se taneční osobnost Olgy Skálové začala utvářet, byla oceňována její bravurní technika, která vynikala zejména v klasických tanečních variacích.
I. V. Psota jí svěřil např. sólo v Chopinových Sylfidách, pas de trois v Čajkovského Labutím jezeře, Žnečku ve Dvořákových tancích nebo náročnou variaci Modrého ptáka v Čajkovského Spící krasavici. V Národním divadle v Brně se záhy ukázalo, že Olga Skálová má výrazný talent a dovede ztělesnit působivé a pravdivé postavy. V roce 1952 odchází do baletního souboru Národního divadla v Praze jako vyzrálá tanečnice. Její psychofyzický typ poznal ruský choreograf A. R. Tomskij, který ji obsadil do role Zaremy v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, která plně odpovídala jejímu naturelu. Dále to byla Frýgie z Chačaturjanova Spartaka, dvojitý part Odetty a Odílie z Čajkovského Labutího jezera, Desdemona z Hanušova Othella, svůdná Paní Měděné hory z Prokofjevova Kamenného kvítku nebo Julie z tanečního dramatu Romeo a Julie téhož skladatele. Mezi stěžejní role patří Zobeida ze Šeherezády N. Rimského-Korsakova, Mefistofela ze Škvorova baletu Doktor Faust a zejména dynamická a akrobatická titulní role z baletu W. Bukového Svědomí. Málokterá tanečnice interpretovala takové množství obtížných rolí odlišného charakteru. Pro každou z nich měla Olga Skálová příznačnou vysokou profesionalitu, technickou jistotu i detailní, psychologicky přesvědčivé herecké propracováni. Během svého působení v baletním souboru Národního divadla v Praze představovala vrchol českého baletního umění. Účastnila se řady baletních soutěži, v nichž získala několik předních cen.
Věnovala se také choreografii, začínala Chopinovými Sylfidami v pražském Národním divadle, které uvedla i v Brně a Ostravě. V Brně nastudovala rovněž odkazy romantické choreografie pod názvem Paquita a její první samostatnou choreografií bylo ztvárnění Adagia ze Sukový Serenády Es dur. Byla také baletním mistrem v brněnském divadle a uměleckým šéfem baletního souboru v letech 1977–1989. Věnovala se také organizační a pedagogické práci, vyučovala klasický tanec na konzervatoři a byla iniciátorkou zřízení osmileté hudebně-taneční školy. V roce 1996 se stala nositelkou prestižní Ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Svou vynikající uměleckou a pedagogickou prací se výrazně zapsala do českých dějin baletního umění. Zdroj: ND Brno, Eva Šlapanská

Témata článku

Tanec