
I. V. Psota jí svěřil např. sólo v Chopinových Sylfidách, pas de trois v Čajkovského Labutím jezeře, Žnečku ve Dvořákových tancích nebo náročnou variaci Modrého ptáka v Čajkovského Spící krasavici. V Národním divadle v Brně se záhy ukázalo, že Olga Skálová má výrazný talent a dovede ztělesnit působivé a pravdivé postavy. V roce 1952 odchází do baletního souboru Národního divadla v Praze jako vyzrálá tanečnice. Její psychofyzický typ poznal ruský choreograf A. R. Tomskij, který ji obsadil do role Zaremy v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, která plně odpovídala jejímu naturelu. Dále to byla Frýgie z Chačaturjanova Spartaka, dvojitý part Odetty a Odílie z Čajkovského Labutího jezera, Desdemona z Hanušova Othella, svůdná Paní Měděné hory z Prokofjevova Kamenného kvítku nebo Julie z tanečního dramatu Romeo a Julie téhož skladatele. Mezi stěžejní role patří Zobeida ze Šeherezády N. Rimského-Korsakova, Mefistofela ze Škvorova baletu Doktor Faust a zejména dynamická a akrobatická titulní role z baletu W. Bukového Svědomí. Málokterá tanečnice interpretovala takové množství obtížných rolí odlišného charakteru. Pro každou z nich měla Olga Skálová příznačnou vysokou profesionalitu, technickou jistotu i detailní, psychologicky přesvědčivé herecké propracováni. Během svého působení v baletním souboru Národního divadla v Praze představovala vrchol českého baletního umění. Účastnila se řady baletních soutěži, v nichž získala několik předních cen.
Věnovala se také choreografii, začínala Chopinovými Sylfidami v pražském Národním divadle, které uvedla i v Brně a Ostravě. V Brně nastudovala rovněž odkazy romantické choreografie pod názvem Paquita a její první samostatnou choreografií bylo ztvárnění Adagia ze Sukový Serenády Es dur. Byla také baletním mistrem v brněnském divadle a uměleckým šéfem baletního souboru v letech 1977–1989. Věnovala se také organizační a pedagogické práci, vyučovala klasický tanec na konzervatoři a byla iniciátorkou zřízení osmileté hudebně-taneční školy. V roce 1996 se stala nositelkou prestižní Ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Svou vynikající uměleckou a pedagogickou prací se výrazně zapsala do českých dějin baletního umění. Zdroj: ND Brno, Eva Šlapanská
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií