Barbora Truksová

Červen, měsíc, kdy se obvykle vyčerpaní umělci loučí se sezonou, kdy vše začíná být trochu unavené, každý chce volno, ale špetka sentimentu se přeci jen v srdci každého objeví, neboť to i bývá období loučení se s kariérou. Ale letos?

„Nechce se ti napsat sloupek o tanci a rouškách?“ zeptal se mě před časem šéfredaktor Tanečních aktualit. „Ale jistě, beze všeho,“ ozvalo se z kouzelného sluchátka. 

Festival trapnosti, i tak by se dala nazvat situace, která v uplynulých týdnech v souvislosti se současnými opatřeními okolo COVIDu-19 prolétla mediálním prostorem.

S Alinou jsme se sešly již na podzim, v kavárně poblíž budovy Národního divadla. Během rozhovoru se za každou druhou větou smála, divoce gestikulovala...

Balet Divadla Josefa Kajetána Tyla se výpravných titulů nebojí, ostatně velikost souboru i divácký zájem mu je umožňuje uvádět. 

Již mnoho týdnů plní český mediální prostor připomínky 17. listopadu 1989, data symbolizujícího změnu režimu, nástup svobody a demokracie. 

S Michalem Krčmářem se potkávám po více než třech letech. Nyní jsme se setkali v Brně, kde se připravuje na hostování v obnovené premiéře Bajadéry v choreografii Jaroslava Slavického. 

Nový cirkus je žánr natolik všeobjímající, že se mnohdy ze scének a motivů vytratí zásadní téma. Divák je unášen okamžikem a uměním artistů, avšak poselství se buď nepředá, anebo chybí. 

Ceny Thálie se mění, musí reagovat na dění ve světě divadla, předávat se nebudou po kalendářních letech, ale po sezónách, upraví se kategorie… 

Premiéra každé inscenace je pro divadelníky malou noční můrou. Přijmou titul diváci? A co kritika? Nepokazí se technika?

Pokud existuje v tanečním světě dramatická předloha, která láká tvůrce svou emoční silou, nastolenou atmosférou i tragickým rozuzlením...

„Kvůli klukovi v džínách mám zkažený zážitek.“ „Takovýhle by měli mít zákaz vstupovat do divadla…“