Grandiózní – Komorní volání po velkoleposti

Branické divadlo BRAVO! se dočkalo další premiéry souboru Losers Cirque Company. Poté, co se tzv. Baby Losers vypořádali s obrovským nasazením v Konkurzu, se nyní s titulem Grandiózní na jeviště v režii Matyáše Ramby postavilo zlaté jádro „Lůzrů“ (Jindřich Panský, Lukáš Macháček, Mates Petrák, Vítězslav Ramba) a hostující tanečnice Juliette Jean.

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Komorní inscenace z divadelního prostředí se s nadsázkou opřela do kritiky grantových programů, veřejného mínění o umělcích a naznačila nesnáze, jaké obvykle samotný tvůrčí proces provázejí. Novocirkusový soubor se odklonil od zažité poetiky s pevným základem v artistické bravuře, a odhodlaně a směle tak skočil do ne zcela probádaných rozlehlých vod.

Úvod představení nevybočoval z řady zaběhnutých začátků – akrobaté ohromovali svými výkony publikum, zejména v lidských pyramidách překvapovali novými kompozicemi. V nich sázeli na individualitu, a nejen na inspirační zdroje. Artisté však brzy kostýmy odkazující k varieté, kabaretu nebo historické tematice ze světa kumštýřů svlékli a skupina se na zkoušce rozešla. Personální rozpad připravovaného projektu (princip divadla na divadle) proměnil počáteční soudržnou energii vzniku na hledání sil k znovuoživení snu o autorské divadelní tvorbě.

Moment dočasného zániku skupiny otevřel palčivé téma podpůrných systémů kultury, partnerského (ne)pochopení a poukázal na křehkost umělecké profese v kontextu současnosti. V roli odhodlaného režiséra se o přesvědčivost snažil Lukáš Macháček, přední kmenový člen souboru. Jenže scénickou autenticitu obvykle nezaručují vnější prvky, jako je ustaraný výraz v obličeji a lehce nahrbená záda, stylizované líčení nebo režijní kniha v rukách. Zatímco Macháček coby výborný artista s širokým rejstříkem cirkusových dovedností běžně prezentuje své umění za vydatného obdivného potlesku, zde se ztrácel v klišé a markýrování. Převaha narativního materiálu a až činoherních principů nad fyzickou expresí potápěla jeho obvyklé charisma a potlačovala přirozenou tělesnou virtuozitu. 

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Premiérový večer se i přesto nesl na vlně euforie početné skupiny příznivců souboru. Ta totiž viděla „své“ akrobaty nablízko z jiných úhlů a v odlišných rolích. Ti se však i v rámci jevištních postav oslovovali svými pravými jmény, což znesnadňovalo odstup od reality, ponor do fikce, vytvoření divadelní iluze. Novinka se i v dalších rovinách vymykala od zažitého repertoáru. Jednak se neodvíjela v očekávaném sledu akrobatických disciplín, a ani negenerovala výrazné, vizuálně impozantní obrazy.

Odchylkou od tradice byl důraz na konkrétní dějovou linku a časté slovní promluvy. Velkoryse autoři pracovali i s celkovou délkou. Zůstala ale záliba ve vytváření instalací a výtvarných artefaktů, jako se například v minulosti ve Walls and Handbags objevily stohovatelné lavice nebo v Heroes pružná tkanina. V prvním z uvedených případů dřevěné objekty charakterizovaly prostor a metaforicky rozvíjely oboustrannost dětství – dospělost, ve druhém látka tvarovala skulptury, chodby i alegorické obrazy.

Také v představení Grandiózní se projevila notná dávka vynalézavosti, která skrze scénografický objekt napomohla rozvinout fantazii. Postupně reflektory a různými typy svítidel ověšovaná věž se během představení stala symbolem vytrvalosti, nezlomné vůle, týmové spolupráce. Aktéři postavili maják kultury, sousoší nahromaděné záře, energií nabitou věž, pomník českých zlatých ručiček, sloup pod napětím… Asociativní řada by se mohla kreativně rozrůstat v kontrastu k přímočarosti děje a konání. 

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Sólová vystoupení poodhalovala například vnitřní pnutí (Mates Petrák v boxerském souboji sám se sebou) nebo dlouholetého koníčka (Jindřich Panský a cukrářství). Petrák zde uplatnil zkušenost s bojovým uměním. Vrtkavost světelného proudu osamoceného reflektoru nad jeho hlavou vháněla do dynamické akce a soustředěných postojů tajemně pochmurnou atmosféru. Oproti melancholii v pomyslném provazišti se nadšený cukrář Panský vyžíval v kuchyňské zástěře ve šlehání těsta pro dortový korpus. Kdo si ale vzpomene například na neuvěřitelnou přípravu palačinky v podání Lucha SmitaGalapiat Cirque na loňské Letní Letné Light, tomu vtípky s prohazováním ingrediencí a lidská podpora pracovní plochy přijde opravdu málo. Smit tehdy během přípravy balancoval na vratkém dřevěném rámu, který se houpal na plynové bombě, a vydržel tak až do zdárného osmažení! Svůj kulinářský vrchol pak nabídl k ochutnání publiku.

Zde upečený základ vyšel do ztracena, stejně jako se uměle natahovaným časem vytratil humor. Neobjevila se třešnička na dortu, téměř žádná situace se kromě výborné věže nedočkala precizní pointy, čistého střihu nebo plynulého přechodu. A přitom komika a komediální nadhled není a nebyl Losers Cirque Company nikdy cizí. V Grandiózní se i přesto objevily další detaily, které se svou kvalitou obhájily. Mezi propracovanější výstupy s nápadem patřila pohybová partitura à la fyzioterapie jako duet Juliette Jean a Vítězslava Ramby nebo sólo francouzské tanečnice v choreografii Fanny Barrouquère na kousku lesklého baletizolu, v němž si podmanila mužské obsazení, aby manipulací po jevišti kompenzovali chybějící pásy taneční plochy a proměňovali prostor. Panský se aspoň na chvíli uvázal ke strapsům, aby svým výkonem povznesl jednak sebe, a za druhé energii, stejně jako Macháček se cyr wheel.

Grandiózní – to nebyl příběh o zápasu s realitou prostředky vědomě užívané banality a klišé, to byla jejich nepředstíraná přehlídka. Namísto převážně fyzicky komunikovaného děje se divák ocitl uprostřed rozpadajícího se souboru, který namísto virtuózních fyzických sestav sáhl do knihovny po slovníku nejčastěji užívaných slov a pravděpodobných reakcí. Velká škoda, že hraný realismus zde nebyl deformován záměrně, a to i kdyby parodicky, aby nastínil divadelní svět optikou absurdní nadsázky.

Inscenace právě svým způsobem sebeprezentace naznačila, jak je divadelní vyprávění přece jen odlišné od cirkusového, jak se oba způsoby mohou vzájemně významně podporovat, ale také zadusit. Soubor Losers Cirque Company vykročil s odvahou, jen je otázkou, proč na společnou cestu neoslovil profesionální kolegy z oblasti režie a dramaturgie, nebo nezajistil jiné možnosti supervizní spolupráce. Představení má svým tématem a špičkovým obsazením obrovský potenciál být divácky velmi úspěšným kusem, ale svým zpracováním ke své újmě spíš naznačuje nevyrovnanost jednotlivých inscenačních složek.

 

Psáno z premiéry dne 26. října 2021 v Divadle BRAVO.

 

Grandiózní
Režie: Matyáš Ramba
Scéna: Karel Šimek
Kostýmy: Lucie Červíková
Zvuk: Martin Tvrdý
Choreografie: Fanny Barrouquère
Světelný design: Karel Šimek, Michael Bláha
Účinkují: Lukáš Macháček, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský, Mates Petrák, Juliette Jean
Premiéra: 26. 10. 2021.

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x


Fotogalerie

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Grandiózní. Foto: Bet Orten.

Témata článku

GrandiózníMatyáš Ramba

Losers Cirque Company

Divadlo BRAVO!

Nový cirkus

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: