An Introduction – Místo tanečního představení přednáška

Olga de Soto. Foto: Mila Ros.

Olga de Soto erudovaně vypovídala o faktech životní i umělecké cesty tanečníka, výborného pedagoga, choreografa v jedné osobě a jeho celého souboru Folkwang Tanzbühne (posléze Jooss Ballets) v Essenu. Vzadu na scéně viselo plátno a po straně jsme viděli předlouhý seznam všech interpretů, kteří kdy Zelený stůl tančili (celkem od doby vzniku 1348 tanečníků).

Taneční inscenace Zeleného stolu se stala po své premiéře 3. července 1932 v Théâtre de Champs-Élysées v Paříži politicky nepohodlným kusem, stejně jako její tvůrci: Kurt Jooss – námět, choreografie a režie, F. A. Cohen – hudba, Hein Heckroth – kostýmy a masky.

Joossův cíleně pacifistický počin ale výrazně narážel na blížící se nebezpečí nacistického diktátu, protože ostrou kritikou tehdejších politických a diplomatických činitelů, byť nebyli otevřeně jmenováni, Jooss zvedl prapor proti válečným tendencím, paktům a následným zločinům. I když v té době těžko mohl kdokoli tušit, že konflikty a válka, která byla na spadnutí, budou mít ještě krvavější a ukrutnější důsledky než válka předchozí. Představení bylo komponováno pro šestnáct interpretů v osmi obrazech, které vycházely z tradice „danse macabre“. Proto Smrt má hlavní úlohu.

V úvodní scéně je velký zelený stůl, kolem kterého jsou shromážděni džentlmeni – diplomaté a prospěcháři, kteří se vyjadřují silně výraznou pohybovou expresí i pantomimou. V ostře pointovaných gestech a pohybech se vyvíjel jedinečný styl vyjadřování, do té doby málo známý. Každý, kdo někdy viděl tuto výjimečnou scénu, na ni nemůže zapomenout. Ten živoucí obraz plešatých mužů, s vysokými čely, deformovanými maskami, v bílých rukavicích, kteří v krátké sekvenci na rytmy tanga rozhodují o životech nevinných lidí, se stal navždy nadčasovým. Zlomovým je proto, že gesto a výraz měly jasný podtext a vynikaly expresí nemající do té doby srovnání. Představení předurčilo vznik Tanztheateru – tanečního pohybového divadla.

Svým mírovým, pacifistickým idejím zůstal Jooss věrný. V emigraci celého souboru do Velké Británie Jooss založil v roce 1934 spolu s tanečníkem a pedagogem Sigurem Leederem taneční školu v Darlingtonu, hráli pak Zelený stůl na všech možných štacích mimo Německo.

Olga de Soto zpovídala mnoho pamětníků. Nejvíce se dozvěděla od Michelle Nadalové a Françoise Dupuyové, které Joosse zažily v plné tvůrčí síle. Také oslovila starší tanečníky z Wuppertal Tanztheater (někteří vyučují na Folkwangschule dodnes), ti ale její práci nijak zvlášť nedocenili. Důležitá svědectví získala i od nedávno zesnulé dcery Kurta Joosse, Anny Markardové.

Olga de Soto vedla přednášku jako na vysoké škole, pouštěla krátká vyprávění pamětníků, nechala několikrát trochu familiérně kolovat v publiku několik dobových fotografií, ale ze Zeleného stolu byly pouštěny jen úryvky z několika scén. Záznam natočený BBC v roce 1967 se členy Ballets Jooss a hosty je cenný také tím, že v něm tančila ještě mladá Pina Bauschová, Joossova žačka. Jistě je tento dokument dostupný. Proč tedy festivaloví diváci nemohli vidět po zdlouhavé a monotónní přednášce historicky cenné dílo celé, není jasné.  

Psáno z dokumentárního večera 11. června 2015, divadlo Ponec.  

Festival Tanec Praha

An Introduction – dokumentární představení
Koncept, dokumentace, text, prezentace, kamera a zvuk: Olga de Soto
S výpověďmi osob (dle pořadí v představení): Micheline Hesse, Brigitte Evellin, Suzanne Batbedat, Françoise Olivaux, Frederic Stern, Françoise Dupuy a Michelle Nadal
Hlas: Kurt Jooss (úryvky z interview Berghson–Joss, Kalifornie, 1974, s laskavým svolením Tanečního archivu Kolín nad Rýnem)