Cesty – Splněný sen La Putyky i publika

Cesty (Cirk La Putyka). Foto: Lukáš Bíba.

Autor Tereza Blažková

V první části představení se ukázala jako ideální prostor pro předvedení historie klasického cirkusu kruhová manéž. Diváky provádí radostnou i svízelnou cestou Cirkusu Kludský sami členové rodinného klanu v jednotlivých divadelních etudách, které se střídají s výstupy inspirovanými klasickým cirkusem. Elegantní ukázkou je snové vystoupení artistek, které provádějí akrobacii na zavěšených kruzích v kostýmech vycházejících z módy dvacátých let, nebo skvěle provedená krkolomná sestava skupiny pánů ve velkých roztočených obručích.

Představení pracuje s divákovou imaginací, například při ukázkách drezury bez zvířat, která jsou jednou zastoupena maskami, jako v případě slonů, a jindy zas na scéně nejsou vůbec a o vše se postará komentář a vaše představivost. Během artistických kousků zaznívají úryvky z dobových novin a deníkových zápisků, které přibližují ducha doby i atmosféru na scéně i v zákulisí cirkusu jako před sto lety. Souboru se daří navodit v divákovi pocit, že se v inscenaci pohybují snad stovky účinkujících, a to díky střídání jejich rolí a nejrůznějším, do detailů propracovaným rekvizitám.

Organickou součástí celé show jsou muzikanti, utvářející jedinečnou hudební a zvukovou aranž i technici, kteří nejsou skrytí, naopak můžeme obdivovat, jak bravurně ovládají nejrůznější zařízení manéže. Velmi vydařený je vizuál scény, grafika inspirovaná starými cirkusovými plakáty zobrazující zvířata, která zdobí jednak oponu, podlahu manéže, ale také třeba saténové šortky artistů nebo papírový program představení.

Druhá část představuje dvanáctiletou cestu souboru La Putyky. Na zcela osvětlené scéně vidíme trénovat všech 35 účinkujících, každého svou disciplínu a v tréninkovém oblečení. Postupně se střídají během krátkých vstupů, kdy hovoří o vlastní cestě k cirkusu, přidávají nejrůznější postřehy a zkušenosti ze souboru nebo svého umění. Od principála La Putyky a autora představení Rosti Nováka ml. se v kostce dozvídáme o okolnostech vzniku celého projektu. Během povídání účinkujících nemáme nejmenší šanci se nudit, je samo o sobě poutavé, nenucené, rozmanité a veselé a v manéži postupně ožívá vždy jedna část „tréninkového prostoru“.  Dočkáme se různých akrobatických, ekvilibristických či komických kousků z repertoáru souboru. Seznámení s historií souboru působí velmi civilně, lehce, až přátelsky.

Pod vlivem letošních a loňských protipandemických opatření vznikla další část programu, jež reflektuje nelehkou situaci, v níž se Cirk La Putyka, potažmo celá kulturní scéna i společnost, ocitla. Do dobře rozjetého vystoupení artistů z nenadání vtrhne úředník, který okamžitě vyhání účinkující ze scény s tvrzením, že to, co předvádějí, je přeci zakázané. Umělci opouští postupně scénu, aby se posléze po jednom objevili mezi publikem a tiše ukázali své umění soukromě vždy jednomu divákovi.

Vidíme například loutkové divadlo pro pána v první řadě, provazochodkyni, našlapující po opěradlech sedadel diváků nebo skokana na trampolíně, jež ukazuje své výkony na videu v mobilu. V hledišti tanečnice s rozestupy tančí v kostýmech evokujících ochranné obleky. A zpěvačka je od ostatních izolována na vysokozdvižné plošině. Setmělá scéna zůstává prázdná. Takové pojetí nepotřebuje vysvětlování, působí na diváka tak, že si sám promítne vlastní cestu, kterou během pandemie prošel.

V závěrečné části se umělci vracejí na scénu nevěříce tomu, že už skutečně můžou. Cítíme s nimi nové nadechnutí, které se kultuře dostává. Inscenace oslavuje společné chvíle a potřebu sounáležitosti lidí, což je zároveň poselstvím představení. Všichni účinkující napříč generacemi i národnostmi tančí či sedí v kruhu kolem scény a střídají se ve svých výstupech. Je patrné, že jsou to individuality, které vzájemně tvoří Cirk La Putyka. Kapela hraje naplno, v nápěvu zní „I am still alive“ a soubor intenzivně a radostně dokazuje, že nový cirkus znovuožívá.

Představení obsahovalo všechny prvky, které od nového cirkusu očekávám, totiž akrobacii, tanec, ekvilibristiku, hudbu a herectví, navíc umně propojené myšlenkou prolínajících se cest: klasického Cirkusu Kludský, vlastního souboru včetně nevyzpytatelnosti v době koronaviru, a cesty k sobě, k lidem a společnosti. Cesty jsou tak rozmanité, bohaté a náročné, účinkující sršeli energií a nadšením z možnosti vystupovat a předvést dlouho odkládaný kus. Utvářeli v šapitó nenucenou, spontánní a radostnou atmosféru, působili opravdově. Každopádně si získali publikum, o čemž svědčily téměř patnáctiminutové ovace. Jak zaznělo v úvodu večera, uvedení inscenace je pro její tvůrce „splněný sen", sen, který jsme s nimi v manéži mohli sdílet.

Psáno z premiéry 11. září 2021, Azyl78.

Cesty

Režie: Rostislav Novák ml.
Choreografie: Tomáš Červinka
Výprava: Pavla Kamanová
Dramaturgie: Jana Stárková
Hudba: Jan Balcar a kol.

Premiéra: 11. a 12. 9. 2021.